Petr Koblic: Nemůžeme tu plechovku před sebou kopat donekonečna a musíme zkrotit realitní bubliny. Ty mohou položit svět

| Roman Chlupatý

Řecko musí z kola ven, nebo připravte superbazuku, říká generální ředitel pražské burzy Petr Koblic, kterému se nelíbí myšlenka společných evropských dluhopisů. Zároveň se podivuje nad panikou, kterou vyvolalo letošní ekonomické zpomalení Číny – abnormální byl dosavadní růst země Nebeského draka, kvůli kterému hrozilo přefouknutí realitní bubliny. Právě ta by měla podle Koblice vyvolávat obavy, ne zpomalení růstu ekonomiky na nějakých 7 % ročně.

Petr Koblic

Na začátku léta, po řeckých volbách a eurosummitu, to vypadalo na obrat k lepšímu. Pak se ovšem v Evropě objevily nové problémy a nejistota. Platí tedy, že se vlastně nic nevyřešilo?

Petr Koblic (PK): V Řecku jsme si koupili čas. Po řeckých volbách jsem si říkal, že díky nim nemusejí evropští politici vymyslet řešení do týdne, že mají třeba půl roku. Moc víc to neznamená.

Vy tedy čekáte další z mnoha vrcholů stále probíhající krize; to, že opět dojdeme pomyslnou plechovku, kterou s pomocí provizorních řešení kopeme před sebou?

PK: George Soros loni řekl, že jsme kopali plechovku po silnici – a ona tam najednou silnice nebyla. Teď se ukazuje, že tam nějaká cesta pořád je, ale jak říkáte, kopeme jen plechovku dál a dál. A to nejde donekonečna. Nakonec se bude muset najít řešení.

Jak evropské problémy skutečně vyřešit, respektive jak zajistit definitivní odraz ode dna?

PK: To je těžké. Podle mě země eurozóny, které nejsou schopny udržet v pořádku ani veřejné finance, ani ekonomiku – tedy korporátní sféru –, nemají jinou možnost než odstoupit od eura. Něco jiného platí pro země, které mají šanci alespoň jedno z toho zvládnout. Příkladem může být Itálie, která je sice zadlužená, ale kde soukromý sektor nemá velké závazky. A nebo ty země, které mají problém jen v jednom sektoru, jako bylo Irsko se svým realitním problémem. Podobné téma přerostlo přes hlavu i Španělsku. Tyto země zřejmě mají šanci přežít i s eurem a Evropa by se je měla snažit za každou cenu zachránit.

Země z první kategorie tedy radíte "propustit z eurozóny" co nejrychleji?

PK: Země, které mají opravdu velký, strukturální problém postihující celou ekonomiku, a které jsou navíc v dluzích, by bylo strašně drahé nadále zachraňovat. A když už je zachraňovat, tak je potřeba udělat jeden obrovský, razantní krok, který v podstatě řekne: "Zachráníme je za každou cenu; dáme do toho neomezené množství prostředků; přebíráme všechny závazky za konkrétní stát, kterého se to týká." A to jsou v podstatě diskutované eurodluhopisy. Ty však podle mě nejsou ideálním řešením. V podstatě jde o morální hazard.

Proč?

PK: Jakmile by se kývlo na eurodluhopisy, začali by si všichni říkat, že krize už je za námi. Akcie by posílily třeba o 30 % za rok – paráda. Pak by se ovšem zjistilo, že strukturální změny v těch zemích, kde byly potřeba, nenastaly. A nákaza by mohla přeskočit na dosud zdravé země.

Jak možná přemýšlejí evropští snílci: 7 kroků na cestě k vyřešení evropské krize Jak možná přemýšlejí evropští snílci: 7 kroků na cestě k vyřešení evropské krize ECB bude nepochybně jednou z největších zbraní Evropy v boji s vlastní dluhovou krizí. Se ...

reklama
reklama