Daniela Písařovicová: Které české ekonomy vítá ve vysílání největší pesimistka na televizní obrazovce?

| Petr Novotný

Píle a zkušenosti k úspěchu v roli moderátora nestačí, důležité jsou charisma, respekt a pokora, říká jedna z nejzkušenějších a zároveň nejpůvabnějších ekonomických moderátorek v Česku, která práci televizní novinářky začala dělat doslova od píky. Průpravou jí bylo divadlo a zpěv v kapele. Největší radost má, když narazí na nového neotřelého hosta a nezmešká rande kvůli náročnému zaměstnání.

Daniela Písařovicová

Na zpravodajské televizi ČT24 jsi od jejího vzniku. Co ti na sedm let moderování dalo, a co ti naopak televize vzala?

Daniela Písařovicová (DP): To je strašná doba, co (smích)? Práce v televizi je moje první zaměstnání, šla jsem tam hned po vysoké škole a skoro osm let jsem věrná jedné instituci. V televizi jsem začínala lidově řečeno "odspodu", byla jsem k ruce služebně starším redaktorům v redakční směně – hledala jsem jim obrázky k pokrytí reportáže, pomáhala shánět informace a učila se psát krátké zprávy. To bylo v roce 2004, o rok později jsem už pracovala jako redaktorka ekonomické redakce a zároveň začala moderovat.

Takže sis prošla televizí doslova od píky.

DP: Podle mě je důležité a užitečné, že si tím novinář na začátku projde. Nemáš pak tendenci shazovat něčí práci, protože dobře víš, že každý v té velikánské instituci je strašně důležitý. Je pravda, že jsem relativně rychle dostávala nové příležitosti, ale zároveň vím, co to znamená dělat mravenčí práci směnaře, poznala jsem, jaké to je jít "na plac" a živě informovat o nějaké aktuální věci, vím, jak to chodí v Poslanecké sněmovně nebo na vládě. A to jsou všechno zkušenosti, které se počítají a úročí v další kariéře. Začínala jsem na ryze ekonomických tématech, ty jsem pak rozšiřovala o politiku a zahraniční dění, no a postupně jsem musela zvládat, to znamená rozumět velkému rozsahu témat.

To je skvělé, nutí tě to vstřebávat nové informace.

DP: Přesně tak. Když jsem přemýšlela, co chci v životě dělat, chtěla jsem najít práci, u které bych nekrněla. A u této práce to vážně nejde, a nebo je člověk s prominutím za blbce, což ho pak tolik mrzí, že už příště přípravu nepodcení. Ale kdybych měla říct, co mi relativně dlouhá doba v televizi vzala, tak určitě strašně moc sil a volného času, protože televize nekončí v pátek ve dvě odpoledne. S tím musíš počítat, když se tím chceš živit. A to občas není vůbec příjemné.

Jako že jsi třeba rušila nějaké víkendové rande?

DP: Jednou dokonce třikrát tomu samému člověku s tím, že jsem ještě v práci (smích). Teď ale většinou všechny svoje schůzky zvládám a chodím na ně podle plánu – moderátorská práce má přece jen jasnější režim –, ale jako redaktorka jsem s tím docela zápasila. Taková schůze odborářů má třeba končit ve čtyři odpoledne, ale když se protáhne do desíti, musíš na ní zůstat taky. Nikoho nezajímá, co jsi měl domluvené.

No kdyby tě měl někdo hodně rád, tak by mu to přece nevadilo a počkal by.

DP: No jasně (smích). Nemyslím si, že by práce moderátorky nebo redaktorky vysloveně bourala partnerské vztahy.

Co tvé koníčky, máš na ně při své pracovní zátěži čas?

DP: Dříve jsem zpívala v popové, pak v rockové, a nakonec i v breakbeatové kapele, ale protože jsem kvůli práci nezvládala zkoušky v takové míře, jak si kluci z kapely přáli, jednoduše mě vyhodili. Teď se snažím odreagovat v posilovně, jezdím na kole a strašně ráda čtu.

reklama
reklama