Torben Andersen: Evropa potřebuje skok kupředu, politici zatím dělají jen krůčky

| Roman Chlupatý

Norsko je vůči eurokrizi imunní, Dánsko se z ní otřepalo a začne ekonomicky růst, Švédsko letos podle Citibank také přitopí pod kotlem. Skandinávie zkrátka evropské turbulence zvládá, a to i díky vlastní krizi, kterou si prošla v 80. a 90. letech, respektive díky ponaučení, které si z ní vzala. Evropa by se od ní mohla přiučit, říká člen švédské Rady pro fiskální politiku (Fiscal Policy Council) Torben Andersen. Podmínkou je ale větší odvaha politiků.

Torben Andersen

Je leden a v Evropě se objevil další varovný vztyčený prst, a sice výrazné zpomalení Německa. Skandinávie se stále drží. V čem by si z ní zbytek Evropy měl vzít příklad?

Torben Andersen (TA): Neřekl bych, že jde o něco výjimečného, ale určitě jde o lekci, ze které jsme se během naší vlastní krize poučili, a i díky tomu zatím evropským turbulencím víceméně odoláváme. Jde o riziko, že se zvýšená nezaměstnanost promění v trvale vysokou, řekněme ve strukturální nezaměstnanost. Právě to Skandinávie v minulosti zažila.

Kvůli systému sociálního státu jsou navíc naše veřejné finance mnohem citlivější na zvýšení počtu lidí bez práce. O to větší má pak růst nezaměstnanosti sociální dopady, dopady na trh práce i na stav veřejných financí. Ostatně, právě toho se teď ve Skandinávii kvůli krizi v Evropě mnoho lidí opět obává.

Někteří ekonomové navrhují, aby EU přijala některá skandinávská opatření, třeba proticyklický rozpočet, tedy mechanismus, který nutí stát v době růstu šetřit. Co vy na to?

TA: Švédský model, na který poukazujete, je zajímavý a určitě stojí za úvahu. Stojí v podstatě na třech pilířích. První je poměrně jednoduchý, jde o pravidlo, že municipality musejí mít vyrovnané rozpočty. Druhý a třetí pilíř jsou důležitější a mnohem zajímavější. Druhým je systém pro plánování a cílování výdajů, který stojí na tříletých cyklech. Jeho součástí je i komplexní přístup, což zjednodušeně znamená, že i když přijdete se sebelepším nápadem, musíte na něj najít v rámci stávajícího rozpočtu peníze. To lidi nutí k disciplíně. No a třetí pilíř vede zemi k tomu, aby měla vyrovnaný rozpočet, respektive aby na konci hospodářského cyklu nahlásila přebytek 1 % HDP.

Jak se samotná eurozóna poučila, jednou věcí je si věci hezky naplánovat, a druhou dohlédnout na to, aby se plány také dodržovaly. Co je tím bičem, díky kterému se Švédové v utrácení drží zpátky?

TA: Švédové používají různé ukazatele. Jedním z nejdůležitějších je takzvaný sedmiletý indikátor. Ten zahrnuje předchozí tři roky, současný rok a tři příští roky. To znamená, že vždy berete v potaz nedávnou historii. Pokud jste se během tohoto času zadlužili, promítne se vám to do současnosti nebo do vašich plánů. Na jednu stranu tak máte jistý manévrovací prostor, který umožňuje reagovat na hospodářský cyklus, na druhou stranu vás ale tento model nutí v daném časovém horizontu dosáhnout vytyčeného cíle.

Švédům se to skutečně daří, což dokazuje, že je možné najít rovnováhu mezi střednědobými záměry a okamžitými požadavky. Něco podobného by se ale určitě nedařilo, kdyby Švédové nepodstoupili penzijní reformu a zásadně nezreformovali trh práce.

  • 1
  • 2
reklama
reklama