Turecké banky: nebezpečně nedoceněný východ

| Roman Chlupatý

Globální bankovní sektor bude na konci současné krize chudší o 3,4 bilionů dolarů. Tvrdí to analýza současné finanční branboračky, kterou minulou středu zveřejnil Mezinárodní měnový fond. Jak nicméně dodává, rizika a a rizikové regiony stále existují. Mezi ně, jak se mnozí experti shodují, patří i střední a východní Evropa.

Hakan Aksoy

I přes tento vztyčený ukazováček ale některé bankovní sektory právě v tomto regionu nabízejí zajímavé příležitosti – a Turecko jim vládne, tvrdí výkonný ředitel Quantum Consultancy Hakan Aksoy.

Do jaké míry probíhající krize ovlivnila turecké banky?

Turecké banky, dá se říci, byly na současné problémy globální ekonomiky celkem dobře připravené. Neměly žádná toxická aktiva a obecně byly ve velmi dobrém stavu: poměr půjček a vkladů měly kolem 80 procent a půjčky v cizích měnách kolem 29 procent. Což znamená, že na tom byly podobně jako například banky české. Z čehož bankovní sektory v obou zemích stále profitují a věřím, že i profitovat budou. A proto tvrdím, že české a turecké banky jsou v tuto chvíli v regionu střední a východní Evropy nejméně rizikové.

České banky byly na krizi připravené zejména díky očistci, kterým si prošly ve druhé polovině devadesátých let. Byla pro turecké banky podobně užitečná krize z roku 2001?

Přesně tak. Krize v roce 2001 přišla sektor na 40 miliard dolarů. Regulátoři během ní převzali bezmála 40 bank, které pak postupně zanikaly. Kvůli čemuž máme nyní v Turecku jen 41 privátních bank zatímco před krizí jich bylo 85. A to je memento, které manažerům stále připomíná, co přehnaný risk může znamenat.

Investoři nyní hledají oázy klidu. Turecké banky – alespoň na pohled – něco podobného nabízejí. Může jim tak z jistého pohledu krize dokonce prospět?

Určitě. Navíc, díky krizi mohly banky snížit úroky, které vyplácejí vkladatelům. Před rokem šlo o 20 procent, v tuto chvíli jsou vklady v lirách úročeny jen 10 procenty. Naopak úroky, které si banky účtují u půjček podnikům, se nezměnily. Což znamená, že se narozdíl od většiny střední a východní Evropy turecké banky dočkaly nárůstu úrokové marže. Za prvního půl roku sektor nahlásil čistý výnos z kapitálu 25,4 procenta a poměr kapitálu a výnosu se zvýšil o 19 procent.

Mezinárodní instituce opakovaně varují, že některým zemím střední a východní Evropy hrozí bankovní krize, která nakazí celý region. Může to i turecké banky přibrzdit v rozletu?

Ne. My skutečně žádné drama nečekáme. A to právě kvůli zmíněné krizi v roce 2001. Ta přinesla nejen ponaučení, ale také vlnu fúzí a akvizicí, během níž v rozmezí let 2004 a 2007 většinu tureckých bank převzaly zahraniční finanční ústavy. Během této doby se ceny vyšplhaly z dvouapůlnásobku knižní ceny až na úroveně 3, někdy 3,6 krát vyšší. A mnohé turecké banky z tohoto zájmu chtěly, pochopitelně, profitovat. Proto se snažily svá portfolia vyčistit a nebo udržet čistá aby byly kdykoli připravené na due dilligence. Díky tomu ve svých portfoliích nemají toxická aktiva ani žádné významené akvizice v rizikových zemích.

  • 1
  • 2
reklama
reklama