Vietnam: Oblek na míru za čtyři tisíce? Žádný problém!

| Lukáš Kovanda

Vietnam je v posledních letech jednou z nejčileji rostoucích ekonomik světa. Náleží do skupiny N 11, "Next Eleven", tedy rapidně bohatnoucích rozvíjejících se ekonomik. Přitom je stále "komunistický". A svébytný.

Vietnam - ráj motocyklů

Vrhnout se do hejna vos? Komu by se chtělo. Ve Vietnamu je to nutnost. Kdo hodlá přejít uličku v Hanoji či bulvár Ho Či Minova Města, tomu nezbývá než odhodlaně vykročit mezi bzučící motocykly i mopedy. Ty chodce - pohybuje-li se dostatečně pomalu - doslova "obtečou". Tak husté a neprodyšné to motorové hejno je. (Ve Vietnamu hlavně nepřecházet příliš rychle, nepřebíhat; pak vás nestihnou objet, radí bedekry.)

Já na to mám!

"Ještě před pár lety jste v Hanoji téměř nezahlédli auto, jen samé motorky a kola. A dnes? Auta jsou vidět stále častěji," líčí proměnu vietnamské metropole jeden z jejích obyvatel jménem Phuc. Složení motorového hejna se prostě mění - prim sice stále hrají motocykly, mopedy, bicykly, ale sem tam, a stále častěji, se mihne i nějaký ten "sršeň" na čtyřech kolech. Z hlediska chodce opravdová nepříjemnost: automobil ho "neobteče" tak snadno jako motorka. "Když už na to Vietnamec má, chce, aby to bylo vidět - pořizuje tedy vůz spíše větší než menší, nejlépe nějaké to SUV či teréňák," objasňuje Phuc. Ještě pár let - a přejít ulici už patrně vůbec nebude možné.

Za nájezdem automobilů do vietnamských měst stojí kvapný hospodářský růst země v posledních dvou desetiletích. Jak známo, Vietnamci jsou mistři v kopírování čehokoli - od triček Lacoste po kavárny Starbucks (vietnamská verze nese název Trung Nguyen). Ekonomický vývoj země pak jako by kopíroval ten čínský. S tím rozdílem, že zatímco Čína s reformami a otevíráním se světu začala koncem sedmdesátých let, její jižní soused zhruba v půli let osmdesátých. Obě země najely na mocnou vlnu globalizace, i když nad jejími projevy jak v Číně, tak ve Vietnamu bdí komunistická strana.

Podobnost čistě náhodná? Zřejmě ne. Čína okupovala Vietnam po tisíc let a mnozí z Číňanů se netají tím, že Vietnam je vlastně jen jednou z čínských provincií, jež se zpupně odtrhla. Naposledy mezi zeměmi chřestily zbraně koncem sedmdesátých let. Válečný spor dvou komunistických zemí - byť krátký - byl jedním z pozoruhodných úkazů éry studené války.

Jelikož mnozí Vietnamci stále pociťují jistou čínskou pachuť, neradi slyší, že - co se ekonomiky týče - kopírují zrovna říši středu. Globalizační tlaky jsou však tak silné, že tomu asi ani jinak být nemůže, nechce-li se země sveřepě před světem zapouzdřit po vzoru Severní Koreje. "Během několika let mohou podobně jako Čína postupovat jiné země v regionu, jako jsou Vietnam či Barma," řekl mi před třemi lety Sam Peltzman, emeritní profesor Chicagské univerzity, o němž se letos spekulovalo jako o možném aspirantovi na Nobelovu cenu za ekonomii. "Přesně jako Čína dnes: Vietnam bude profitovat - na úkor Číny - z levné pracovní síly. A Číňané budou muset udělat to, co Japonci před nějakými padesáti lety - postoupit na vyšší stupeň."

reklama
reklama