Miliardy ve vzduchu: Takhle si banky posílají peníze během krize

| redakce

Talf, TARP, QE1, QE2, operace Twist, nákupy bondů periferních ekonomik ze strany ECB, párty stále nekončí. Nehledě na to, jak se který program jmenuje, jde vždy o financování bank a vlád. Pečlivější analýza odhaluje důmyslnou finanční spirálu, která tahá peníze z kapes daňových poplatníků.

Zjednodušené schéma toho, co se děje ve vyspělých ekonomikách od doby, kdy začala krize, si lze představit asi takto:

1. Od daňových poplatníků přes centrální banky do komerčních bank

Předlužené banky a další finanční instituce dělaly svůj byznys špatně a "zaneřádily" si své rozvahy toxickými aktivy. Když přišla krize a hrozí jim bankrot, musejí být ve veřejném zájmu zachráněny, aby nepoložily celý finanční systém. Ve snaze předejít depresi ve stylu 30. let vlády a centrální banky otevřely "stavidla".

2. Od bank k vládě

Banky, které dostaly injekci peněz daňových poplatníků od centrální banky, investovaly do vládních dluhopisů. Domácnosti spíše splácejí staré dluhy, než aby se zavazovaly k novým. A korporace? Ty se topí v hotovosti, protože nemají důvod investovat do rozšíření svých kapacit, když je kupní síla domácností slabá.

Zbývají tedy pouze zmiňované státní dluhopisy. Ty jsou oblíbené jak mezi bankami, pro něž představují "bezpečnou" investici, tak u vlád, protože jim umožňují držet náklady na financování svých dluhů nízko, přestože deficity, a tedy i celkové státní zadlužení, narůstají. Situace je podobná v eurozóně i ve Spojených státech.

3. Z centrálních bank do bank a zpět

Velká část finanční pomoci bankovní systém nikdy neopustí. Je ukládána do rezerv komerčních bank na účtech u centrální banky.

V eurozóně je situace doslova groteskní. Nejdříve začaly politické autority mluvit o riziku řeckého bankrotu a nutnosti odpisů ve výši zhruba 21 %, tento politický přehmat však jen zesílil krizi. Najednou se totiž všichni probrali a došlo jim, že dluhopisy zemí, které nemohou natisknout své vlastní peníze, jsou mnohem méně bezpečné než států, které tuto schopnost mají.

Proto také výnosy dluhopisů Itálie nebo Španělska vystřelily na trojnásobek výnosů desetiletých dluhopisů Velké Británie nebo Spojených států, přestože situace v jejich veřejných financích je obdobná.

reklama
reklama