Japonská nukleární katastrofa ovlivní evropský jaderný most

| Jan Stuchlík

Jaderná energie měla pomoci ochránit světové klima a zároveň vytvořit prostor pro přechod k čisté energetice postavené na obnovitelných zdrojích energie. Havárie v japonské Fukušimě tento koncept nabourala. Konec jaderné energetiky však neznamená.

Zničený reaktor ve Fukušimě

České Vrchlabí a japonskou Fukušimu dělí zhruba 9 tisíc kilometrů. Zvlášť nyní, kdy chodí z Japonska zprávy o zamoření jídla a vody radioaktivními látkami, by někdo jen těžko mezi nimi hledal souvislost. Přesto se na obou místech hraje o budoucnost. Inženýři, kteří ve dne v noci zápasí s přehřívajícími se reaktory ve dvou fukušimských jaderných elektrárnách, mají v rukou osud jaderné energetiky. Ve Vrchlabí se začíná psát příběh, který možná nakonec pomůže alespoň částečně naplnit vizi mnoha zastánců ekologické energie. Tou je elektrická síť, která se obejde bez jádra a bude se spoléhat především na obnovitelné zdroje. Obě místa mají společné ještě jedno. V tuto chvíli nabízejí mnohem více otázek než odpovědí.

Na soudy je brzy

Bitva s přehřívajícími se jadernými reaktory a bazény, kde se skladují tyče s vyhořelým jaderným palivem, trvá ve dvou fukušimských elektrárnách, které postihlo 11. března silné zemětřesení a následná více než desetimetrová vlna tsunami, už tři týdny. Japonským technikům se podařilo obnovit dodávky elektřiny ke všem reaktorům. Začali spouštět řídicí systémy a připravovali se na oživení chladicích systémů, které zkolabovaly po zásahu přílivové vlny.

Jakmile televize a internetové servery zahájily živé přenosy exploze v elektrárně Fukušima I, začali někteří komentátoři odpočítávat konec jaderné energetiky. Experti na jaderné technologie a jadernou bezpečnost jsou ovšem zdrženlivější. Na konečné verdikty o osudu využití jaderné energie je nutno ještě pár měsíců počkat. Minimálně do doby, než se podaří fukušimské elektrárny stabilizovat a vyhodnotí se skutečné příčiny havárie. Teprve pak se svět bude moci z japonské katastrofy poučit. Tak jak to udělal už po předchozích haváriích a méně závažných incidentech.

"Po havárii v americké elektrárně Three Mile Island, kde se roztavila značná část aktivní zóny, se například musel vyřešit problém rekombinace vodíku, který tam tenkrát působil velké potíže více než týden. Po Černobylu se zase prověřovaly a inovovaly organizační systémy řízení elektrárny. Ještě větší důraz se začal klást na spolehlivost a kvalifikovanost obsluhujícího personálu," vysvětluje Dana Drábová, předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost.

reklama
reklama