Evropské banky balancují na okraji propasti

| redakce

Jak jsou na tom evropské banky? Howard Davies, bývalý šéf britského Úřadu pro finanční služby a bývalý viceguvernér britské centrální banky, v rozhovoru pro BBC uvedl, že se obává toho, že francouzskou vládu čeká v řádu týdnů rekapitalizace tamních bank s pořadovým číslem dvě.

BNP Paribas - ilustrační foto

Paniku na trzích dočasně uklidnilo prohlášení BNP Paribas o tom, že nemá problémy se svým financováním, stejně jako razantní popření toho, že by byly zapotřebí státní intervence.

Situace na trzích však není dobrá. Například Itálie stále platí ze svých dluhopisů nejvyšší úroky od doby, kdy přijala euro.

Státní zadlužení jednotlivých zemí eurozóny doslova devastuje evropský bankovní systém. Největší expozici v dluzích periferních ekonomik mají francouzští bankovní giganti BNP Paribas a Société Générale. V ohrožení však nejsou jen banky eurozóny, nákaza se přenesla i na britské banky.

Situace BNP Paribas

expozice ve státních dluzích
eurozóna celkem 75 miliard eur (zhruba 6 % aktiv)
Řecko 14 miliard eur
Itálie 21 mld. EUR

Další dvě francouzské banky - Société Générale a Crédit Agricole - mají podobnou expozici.

Celkově drží francouzské banky 56 miliard v řeckých státních dluhopisech. Doposud odepsaly zhruba 20 % řeckého dluhu. Stále se však zvyšuje pravděpodobnost toho, že se Německo postará o vyloučení Řecka z eurozóny, což by znamenalo, že by se jeho dluhopisy staly téměř bezcennými.

Řecko už si na trhu prakticky půjčovat nemůže, a tak se jeho bankovní systém hroutí. Evropa by se měla konečně začít vážně připravovat na nejhorší. Pokud se hrozba defaultu rozšíří i na další státy eurozóny, čeká evropské banky masivní vlna odepisování.

Odkud vítr vane?

Jak je vůbec možné, že evropské banky nashromáždily tolik státních dluhopisů problémových zemí? Nemohou za to tak úplně samy. Jde o důsledek snahy regulátorů, kteří přiměli banky pro případ krize navyšovat objem likvidních prostředků, přičemž státní dluhopisy byly donedávna považovány za likvidní a bezpečná aktiva.

Regulace tak vládám prakticky umožnila financovat rostoucí deficity. Napáchala zkrátka více škody než užitku. Místo toho, aby regulátoři pomocí nových pravidel zamezili opakování krize, dali vzniknout další. Bankovní krize, která se transformovala v dluhovou krizi států, se po čase vrací jako bumerang.

  • 1
  • 2
reklama
reklama