Odklon od jádra: Co vlády nabídnou za investici do neefektivních zdrojů?

| Daniel Marván

Rád bych se pozastavil na tématem, které v posledních měsících zapadlo pod nánosem zmatků okolo evropské dluhové krize, ale má silný dopad na evropskou ekonomiku a hospodaření energetických společností. Jde o loni na jaře oznámený odchod Německa od jaderné energetiky, ke kterému se během podzimu přidala Belgie. Německá vláda má v plánu nahradit velkou část elektřiny z jaderných elektráren obnovitelnými zdroji, zejména z větrných elektráren. Plánované řešení má řadu slabin, které jej činí velmi drahým a z některých důvodů téměř neuskutečnitelným.

Větrná elektrárna u německého Cuxhavenu

Problémem větrných elektráren i solárních zdrojů je nemožnost regulovat jejich výkon podle aktuální spotřeby v energetické síti. Závisí totiž na povětrnostních podmínkách. Situaci komplikuje skutečnost, že větrná turbína vyrábí elektrickou energii pouze v určitém intervalu rychlosti větru.

Ve většině případů je to interval od 11 až 18 km/h, kdy výkon postupně nabíhá, po zhruba 36 až 48 km/h, kdy výkon dosáhne maxima. S vyšší rychlostí větru se dále nezvyšuje. Pokud rychlost větru dále stoupne, elektrárna se vyřadí z provozu.

Vzniká tedy problém, že občas máme přebytek energie (fouká příhodný" vítr nebo hodně svítí slunce), kterou nemá kdo spotřebovávat, a jindy její nedostatek (extrémním příkladem je energetická špička během chladného zimního dne s inverzí – větrníky a solárka nevyrobí nic).

Čím budou Němci topit?

Problém lze řešit dvěma způsoby:

  1. budovat záložní kapacity, které jsou nespolehlivé zdroje schopny nahradit;

  2. snažit se nadbytečnou energii uchovat pro pozdější spotřebu.

Záložní zdroj musí být možné rychle uvést do provozu a dobře regulovat jeho výkon, aby nahradil nevhodně načasovaný výkon větrných a slunečních elektráren. Takový požadavek splňují zejména konvenční plynové elektrárny, případně zdroje na biomasu nebo bioplyn. Ve všech případech je však nutno počítat z dalšími náklady na výstavbu a provoz těchto zdrojů, které systém s výrazným podílem větrných a solárních zdrojů dále prodražují.

Navíc v případě záložních zdrojů na zemní plyn vzrůstá závislost na dovozu energie z politicky problematických oblastí (určitou naději v tomto ohledu představuje zejména polský a francouzský plyn z břidlic, je však otázkou, zda a v jakém horizontu a množství se jej podaří v přeregulované Evropě těžit).

  • 1
  • 2
reklama
reklama