Stát může na krizi bank vydělat. Příkladem je Norsko

| Daniel Kuchta

Finanční krize v Norsku měla poněkud jiný průběh než ta švédská, ekonomické podmínky byly odlišné. Norská ekonomika zaznamenala kvůli navázání země na ropu propad dříve než její skandinávští sousedé. Důvody finanční krize byly podobné, ale na ekonomiku neměla tak výrazný vliv. Některé problémy v zemi však přetrvávaly déle.

Norsko - ilustrační foto

Norsko, na rozdíl od svých dvou sousedů, začalo pociťovat problémy poměrně brzy, už ve druhé polovině 80. let, což bylo způsobeno poklesem ceny ropy v roce 1986. Jelikož jde o poměrně důležitý zdroj příjmů země, projevil se ekonomickým poklesem hned v následujícím roce, ale na rozdíl od Švédska se v zemi nekonal záporný růst ekonomiky, a to ani v 90. letech, kdy ekonomiky Švédska a Finska upadly do recese, přičemž ani nezaměstnanost v zemi nebyla tak vysoká jako v dalších skandinávských zemích.

I přes určité odlišnosti byly příčiny finanční krize ve skandinávských zemích prakticky stejné. Deregulace a liberalizace finančního sektoru přinesla na trhy několik změn, které se v konečném důsledku projevily jak ve finančním sektoru, tak v ekonomice dost negativně. I v Norsku byl finanční sektor na začátku 80. let poměrně výrazně regulován, zejména v oblasti úvěrů a úrokových sazeb. Společně s daňovou politikou to vedlo k velmi nízkým, respektive záporným reálným úrokovým sazbám, což vedlo ke zvýšenému zájmu o zadlužování. Regulace nefungovala, jak by měla, docházelo k postupnému rozšíření šedého trhu. Jelikož i v ostatních zemích bylo v tom čase poměrně v módě přistupovat k deregulaci a liberalizaci trhu, nezůstalo mimo ani Norsko.

Deregulujme!

Deregulace v první polovině 80. let měla v ekonomice, která již předtím zaznamenávala poměrně rychlý růst (v souladu s ostatním světem), na svědomí výrazný růst v bankovních půjčkách. Banky se předháněly v půjčování peněz, zákazníci se předháněli v půjčování na úkor investic a spoření. Zejména na realitním trhu se nafukovala velká bublina a společně s tím a poměrně vágním přístupem ze strany regulátora začalo vzmáhání se morálního hazardu. Banky všemožnými způsoby zvyšovaly svůj kapitál, regulátor přišel pouze s tím, že v roce 1986 a 1987 nechal vzniknout novou dohledovou agenturu, která nic neřešila.

V Norsku byl podobně jako ve Švédsku vývoj prakticky neudržitelný a muselo dojít k pádu systému. Spouštěcím mechanismem pro ekonomiku byl zmiňovaný pokles ceny ropy v roce 1986. Norská koruna kvůli této události (společně se spekulanty, jejichž útoky na měny začaly ve velkém) výrazně propadla. Země reagovala utažením měnové politiky a inflace zaznamenala hned v následujícím roce výrazný pokles, lidé a firmy si přestaly půjčovat peníze nebo své úvěry nespláceli a banky se začaly dostávat do problémů.

Krize a její průběh

Na rozdíl od Švédska se krize v Norsku zpočátku týkala pouze několika menších bank. První bankou, která se dostala do problémů a vyhlásila platební neschopnost, byla středně velká Sunnmørsbanken v roce 1988. Krátce po ní se dostalo do problémů několik dalších menších bank a spořitelen (zejména na severu a západu země, regionech nejvíce postižených ekonomickými problémy). Tento trend se dále stupňoval také v roce 1989.

Situace však stále nebyla tak zlá, aby ji nemohly vyřešit dva garanční fondy pro komerční banky a spořitelny. Tyto společnosti poskytly bankám pomoc a další fází v záchranném procesu byly fúze a akvizice menších bank ze strany těch větších a stále funkčních. V neposlední řadě pomohla i centrální banka, která poskytla některým bankám finanční pomoc.

Švédsko bankovní krizi překonalo i díky politické jednotě Švédsko bankovní krizi překonalo i díky politické jednotě Ekonomická krize, finanční krize, bankovní krize, kreditní krize. V současnosti často skloňovaná kombinace slov a ...

  • 1
  • 2
reklama
reklama