Hedgové fondy a jejich základní investiční strategie

| Vladimír Hobza

Hedgové fondy jsou poslední dobou velmi diskutovaným tématem. Častou představou je, že se snaží investovat téměř do všeho a dosahovat nadprůměrné zisky s riskantními spekulacemi. Jednotlivé fondy se ale liší a jejich manažeři mají v podstatě pět různých strategií, kterými mohou naplňovat své investiční cíle.

Název hedgové fondy pochází z anglického slovesa „to hedge“, což doslova znamená zajistit. První hedgové fondy plnily právě takovouto funkci.

Ve čtyřicátých letech vytvořil Alfred W. Jones obchodní strategii, která umožňovala vytvářet zisky při padajících i rostoucích trzích. Koupil akcie perspektivních podniků, ale provedl také tzv. prodej na krátko méně perspektivních firem – tj. půjčil si akcie, prodal je a pokud ztratily cenu, koupil je výhodně zpět a vrátil. Právě současným nákupem a prodejem akcií dokázal eliminovat část tržního rizika. Alfred Winslow Jones zemřel velmi bohatý v roce 1989, ale myšlenka, předcházet tržním rizikům pomocí různých strategií, přežila.

Především prodej na krátko, také označován jako krátký prodej nebo short selling, patří dodnes mezi jedny z instrumentů hedgových fondů.

Dalším důležitým nástrojem je finanční páka (leverage). Jedná se o krátkodobé úvěry za účelem nakoupit si daleko větší objemy. Princip je trochu podobný prodeji na krátko, jen se jedná o spekulaci na růst. Manažer fondu si v tomto případě nepůjčuje akcie, ale půjčí si peníze, za něž si nakoupí akcie. Pokud nakoupené akcie vzrostou na ceně, akcie prodá, půjčené peníze vrátí a zbytek zůstává jako zisk.

Za prodej na krátko i za finanční páku musí fondy platit náklady. V prvním případě je to poplatek za vypůjčení akcií, v druhém případě jsou to úroky z úvěru. Zisky proto musí být vyšší, aby dokázaly pokrýt i tyto náklady. Manažeři fondů proto musí být ve většině obchodů lepší než trh, aby se jim dařilo.

Výhodou pak je, že s relativně malým množstvím kapitálu mohou provádět na burze objemné obchody a potenciálně dosahovat enormní zisky. Druhou stranou mince ale mohou být obrovské ztráty, které muselo zažít mnoho fondů během krize v roce 2008.

Strategie hedgových fondů

Jak agresivně využijí manažeři fondu své prostředky závisí nejen na jejich ochotě podstupovat riziko, ale i na typu fondu. Existuje pět následujících kategorií, které jsou všechny označovány jako hedgové fondy.

Relative Value fondy jsou zaměřeny na arbitrážní obchody. To znamená, že nakupují a prodávají dluhopisy nebo akcie na různých trzích za různé ceny. To lze považovat za téměř bezrizikovou spekulaci.

Global Macro fondy si zakládají na makroekonomických trendech a investují prostředky svých vkladatelů především do akcií, dluhopisů a měn. Manažeři fondu se snaží včas vyhledat určité trendy a využít jich ke své investici. Narozdíl od běžných akciových fondů mohou tyto hedgové fondy užívat i finanční deriváty a provádět prodeje na krátko, neboli short obchody. Někteří manažeři fondu mohou být i velmi spekulativní.

Equity Hedge fondy – se snaží profitovat na cenovém vývoji přeceněných nebo příliš levných akcií. Správci fondu nakupují akcie podniků, jejichž vývoj považují za dobrý a naopak prodávají na krátko akcie neperspektivních společností. Riziko pak nespočívá jen ve vývoji daných firem ale také na vývoji celého trhu.

Event-driven strategy fondy – vyhledávají na nákup nebo prodej akcie podniků, u nichž lze očekávat určitou událost. Může se například jednat o fůzi nebo převzetí. Toto je jedna z nejžhavějších forem spekulace a úspěch závisí na tom, do jaké míry se manažer fondu vyzná ve finančním světě. Bez spolehlivých insider informací (tajných firemních údajů) to ale jde jen velmi obtížně.

• U Managed Futures se fond pokouší profitovat na rostoucích nebo klesajících kurzech. Narozdíl od Equity hedge fondů neobchodují s akciemi ale s futures kontrakty. Výběr instrumentů k obchodování obvykle neprobíhá aktivně manažery, ale je prováděn obchodním systémem, který následuje předem definovaná pravidla, obvykle založená na následování trendů.

Poplatky? – Drahé!

U běžných akciových fondů bývají vstupní poplatky 3-5% a k tomu ještě poplatky za správu fondu až do výše 2%. Hedgové fondy ale požadují daleko více, nejsou výjimkou poplatky jako 7% vstupní poplatek, 3% ročně za správu fondu + 20% podíl na zisku. Při takovýchto poplatcích se vyplatí kapitál investovat dlouhodoběji, aby měl člověk aspoň nějakou šanci na zisk. Často to také vyžaduje jistou míru důvěry ve správce fondu.

Existují také fondy hedgových fondů – neboli fondy, jejichž portfolio se skládá z balíku hedgových fondů. Výhodou je vyšší diverzifikace a rozložení rizika, na druhou stranu nejsou tolik transparentní a i manažeři fondů hedgových fondů si účtují navíc ještě další poplatek.

Zdroj: Handelsblatt FondNews

reklama
reklama