Nadměrné sebevědomí aneb zabiják investorů

| Michal Stupavský

Nejenže jsou investoři obvykle přehnaně optimističtí, ale často jsou také nadměrně sebevědomí. Jak se to odráží na jejich investicích?

Behaviorální předsudek nadměrného sebevědomí můžeme definovat tak, že lidé mají sklon nadhodnocovat pravděpodobnost, že mají pravdu či je jejich odhad správný, a díky tomu jsou překvapeni častěji, než si myslí nebo předpokládají. Statisticky řečeno, lidé mají příliš úzké intervaly spolehlivosti neboli konfidenční intervaly. Tato skutečnost se označuje jako „špatná kalibrace“ (poor calibration).

James Montier k tomu ve své knize Behavioral Finance – Insights into Irrational Minds and Markets uvádí výstižnou poznámku: „Nadměrné sebevědomí a přehnaný optimismus jsou vskutku mocnou kombinací, neboť investory vedou k přeceňování svých znalostí a schopností, podceňování rizika a přehánění svých schopností kontrolovat situaci.“

Také Michael Pompian ve své knize Behavioral Finance and Wealth Management zajímavě poodkrývá podstatu nadměrného sebevědomí: „Nadměrné sebevědomí můžeme definovat jako neopodstatněnou víru v intuitivní logické uvažování, odhady a kognitivní schopnosti. Koncept nadměrného sebevědomí pochází z velkého množství psychologických experimentů a studií, ve kterých respondenti přeceňují jak své vlastní predikční schopnosti, tak přesnost informací, které se k nim dostaly.

Lidé jsou špatně kalibrováni v odhadování pravděpodobností – jevy, o kterých si lidé myslí, že jsou jisté, se veliče často uskuteční s mnohem menší pravděpodobností než 100 %. Zkrátka a dobře si lidé myslí, že jsou chytřejší a mají lepší informace, než je ve skutečnosti pravda.“

Když investoři odhadují budoucí cenu akcie, většinou reálně uvažují o intervalu např. mínus 5 % až plus 15 % ročně. Historie ovšem ukazuje, že směrodatná odchylka výnosů je mnohem větší. Implikací nadměrného sebevědomí v prognózách neboli špatné kalibrace je to, že investoři významně podceňují riziko poklesu (downside risk) a jsou překvapeni mnohem častěji, než předpokládají.

Lidé mají sklon být příliš jistí přesností svých vlastních odhadů, názorů a soudů. Investoři se např. na Internetu dočtou o nějaké úžasné akcii se skvělými budoucími vyhlídkami. Investoři nevěnují pozornost potenciálním rizikům a jsou si „velice jistí,“ že se tato akcie v brzké době stane miláčkem burzy. Přehnaná víra ve své investiční schopnosti může často vést k nedostatečně diverzifikovaným portfoliím, neboť pokud jsou si investoři „naprosto jistí,“ že všech 5 akcií v jejich portfoliu budou příští „horké akcie,“ nebudou věnovat pozornost možným nástrahám a budou se jednoduše chovat naivně a krátkozrace. Ukazuje se, že s tím, jak lidé o daném problému získávají další a další informace, roste jejich jistota ve správnost svých odhadů a minulých rozhodnutí.

  • 1
  • 2
reklama
reklama