Overoptimism Bias aneb Přehnaný optimismus: Proč si investoři tak věří?

| Michal Stupavský

Je zřejmé, že se na finančních trzích pravděpodobně nesetkáme s investorem, který by nebyl optimista. Tím mám na mysli to, že je každý investor bez rozdílů přesvědčen o svém dlouhodobém úspěchu. Bez optimismu by se nikdo do investování nepouštěl.

Musíme ovšem zdůraznit rozdíl mezi zdravým optimismem a přehnaným optimismem. Uvedu klasický příklad z vysokoškolského prostředí:

Student, který se na těžkou zkoušku poctivě měsíc učil, bude pravděpodobně uvažovat následovně (pokud to nebude vyložený pesimista): "Na zkoušku jsem se poctivě učil. Jsem v klidu. Pokud nebudu mít vyloženě smůlu na otázky, mělo by to být OK." Student, který si dva tři dny před zkouškou látku dvakrát zběžně proletěl, bude pravděpodobně uvažovat následovně (pokud se raději neomluví): "Moc času jsem na to neměl. Cítím ale v kostech, že to vyjde. Zítra budu mít určitě štěstí. Jdu do toho."

Racionální člověk si jistě uvědomuje, že výsledek zkoušky je nejvíce korelovaný s časem nad studiem stráveným. Pokud se student na zkoušku skoro vůbec neučil, podobné myšlenky a uvažování mohou maximálně zvýšit jeho optimismus a vyprodukovat přehnaný optimismus. U zkoušky mu to ale pravděpodobně nebude nic platné (Je ovšem také známo, že optimismus a předstíraná sebejistota na některé zkoušející působí. Nicméně ne na všechny!).

Investování není o náhodě

Obdobné je to u investování. Nadměrně optimistický investor bez patřičných znalostí si může říkat: "Sázím na štěstí. Tentokrát to určitě vyjde. Vencovi od vedle to taky párkrát vyšlo." Pokud ovšem investor nemá pro svá rozhodnutí racionální základ, jedná se pouze o nadměrný optimismus, který s vysokou pravděpodobností k jeho dlouhodobému investičnímu úspěchu nepovede.

James Montier: Behavioural Finance

Uvažování zdravě optimistického investora může vypadat následovně: "Vystudoval jsem finance na VŠE v Praze. Sice pracuji v účetním oddělení, nicméně v posledních letech jsem každý měsíc přečetl alespoň jednu knížku o investování. Moje znalosti nejsou dokonalé, ale určitě nejsou zanedbatelné. Domnívám se, že jsem o investičních chybách a neduzích prostudoval hodně, proto věřím, že moje investice mají v dlouhodobém horizontu velkou pravděpodobnost na úspěch."

O přehnaném optimismu James Montier ve své knize Behavioural Finance uvádí:

Snad nejlépe zdokumentovaným psychologickým předsudkem je nadměrný optimismus. Lidé mají sklon své schopnosti zveličovat a přehánět. Všichni si myslí, že jsou nadprůměrní. Pokud se například řidičů zeptáte, jestli si myslí, že jsou dobří řidiči, přibližně 80 % odpoví, že ano. Zeptejte se plné třídy studentů, kdo z nich si myslí, že kurz dokončí mezi 50 % nejlepších. V průměru se z nich přihlásí 80 %. Na konci semestru z nich bude logicky alespoň 30 % zklamaných.

Zjištění konzistentního přehnaného optimismu vyplývá z množství psychologických předsudků jako iluze kontroly (illusion of control) či předsudek sebepřisuzování (self-attribution bias). Příliš často jsou lidé oklamáni náhodností. Lidé cítí, že mají situaci pod kontrolou mnohem častěji, než je ve skutečnosti pravda. Předsudek sebepřisuzování se vztahuje na situace, kde jsou dobré výsledky připisovány naší schopnosti, zatímco špatné výsledky jsou přisuzovány smůle či nešťastné náhodě. Jak iluze kontroly tak, i předsudek sebepřisuzování lidi vedou k nadměrnému optimismu.

reklama
reklama