Investiční psychologie: Za úspěchy můžu já, za neúspěchy náhoda a smůla! – 3. díl

| Michal Stupavský

Behaviorální předsudek sebepřisuzování lze definovat jako přirozenou lidskou tendenci přisuzovat vlastní úspěchy svým znalostem či schopnostem a vlastní neúspěchy nešťastné náhodě a dalším nepříznivým vlivům, nikdy ne chybám ve vlastních rozhodnutích.

Sebedůvěra

Akademici Simon Gervais a Terrance Odean v roce 2001 v časopise Review of Financial Studies publikovali teoretický článek s názvem "Learning to Be Overconfident". Autoři se v článku zabývali jak nadměrným sebevědomím, tak i předsudkem sebepřisuzování.

Rozbor článku tradičně začnu uvedením jeho abstraktu:

Vytváříme multiperiodický model trhu, který popisuje jak proces, ve kterém se obchodníci učí a dozvídají o své schopnosti, tak i proces, jak může předsudek v tomto chování stvořit nadměrně sebevědomé obchodníky. Obchodník v našem modelu zpočátku svoji vlastní schopnost nezná. Tuto schopnost dedukuje ze svých úspěchů a nezdarů. Při zhodnocování své schopnosti si tento obchodník za své úspěchy připisuje příliš velké zásluhy. To vede k tomu, že se stává nadměrně sebevědomým. Očekávaná úroveň nadměrného sebevědomí u obchodníka roste v počátečních fázích jeho kariéry. Poté s většími zkušenostmi dospěje k tomu, že svoji vlastní schopnost lépe rozpoznává. Charakteristika objemu obchodování, očekávané zisky, cenová volatilita a očekávané ceny vyplývající z tohoto endogenního nadměrného sebevědomí jsou analyzovány.

Nyní se podívejme na implikace, které z jejich teoretického modelu vyplývají.

V našem modelu se úroveň obchodníkova nadměrného sebevědomí dynamicky mění s jeho úspěchy a nezdary. Obchodník není nadměrně sebevědomý, když začíná obchodovat. Ex ante jeho očekávané nadměrné sebevědomí roste v průběhu jeho několika prvních obchodních period, poté klesá. Z toho plyne, že největší nadměrné sebevědomí v kariéře obchodníka přichází na začátku jeho kariéry. Poté má sklon progresivně si vytvářet realističtější odhady či hodnocení svých schopností s tím, jak stárne.

Tyto závěry znějí logicky. Je velice pravděpodobné, že se u každého spekulanta jeho nadměrné sebevědomí kontinuálně mění podle toho, jak se mu ve spekulování daří. Na začátku spekulantské kariéry nadměrné sebevědomí pravděpodobně obecně roste, neboť úspěchy jsou přisuzovány vrozeným vlastnostem jako bystrost a předvídavost a neúspěchy jsou přisuzovány smůle a nedostatečnému tréninku.

Jakmile je spekulant s tímto "ďábelským" světem poměrně dobře obeznámen a utrpí několik větších ztrát, které už nemůže přisoudit krátkému tréninku, ale pouze nešťastné náhodě, jeho nadměrné sebevědomí logicky klesá.

V našem modelu nejsou ti nejvíce nadměrně sebevědomí a nejvíce iracionální obchodníci těmi nejchudšími obchodníky. Pro jakoukoliv úroveň předsudku učení (learning bias) a obchodních zkušeností (trading experience) jsou to úspěšní obchodníci, i když nutně ne ti nejúspěšnější obchodníci, kteří jsou nejvíce nadměrně sebevědomí. Nadměrné sebevědomí nečiní obchodníky bohatými, avšak proces stávání se bohatým může obchodníky nadměrně sebevědomými učinit. Zaměřujeme se na tu dynamiku, v rámci níž předsudek sebepřisuzování v obchodnících vzbuzuje a plodí nadměrné sebevědomí.

reklama
reklama