Kam uložit peníze? 13 základních investičních možností

| Petr Zámečník

Peníze. Když je jich málo, je to špatné. Když je jich moc, je to možná ještě horší. Kam s nimi? Nerudovskou otázkou se zabývají jak drobní střadatelé, tak velcí investoři. Možnosti jsou přitom širší, než si lze vůbec představit. Kam může uložit peníze "běžný český střadatel"?

Spořící prasátko

S penězi lze naložit různě. K dispozici jsou nástroje od "polštáře" po vysoce rizikové spekulativní investice. Pro každého jsou vhodné jiné. A zejména pro každý účel je vhodné zvolit odlišné nástroje. Peníze uložené na dlouhou dobu (např. na penzi) je možné (a vhodné) odložit do více rizikových investic s vyšším potenciálem zhodnocení. Peníze uložené jako likvidní rezerva je ale třeba mít vždy po ruce.

Na finančním trhu je k dispozici nesčetné množství možností, kam drobný střadatel může volné prostředky umístit. Možnosti jsou tak široké, že o nich mnoho lidí stále ještě ani neví – a drží se "tradičních" a mediálně známých možností. A ty zpravidla nepatří mezi nejvýhodnější. A to mnohdy navzdory státní podpoře.

1. Bankovní účty

Bankovní účty nepatří zpravidla k nejvýnosnějším formám uložení peněz. Běžný účet by měl být naplněn pouze tolika penězi, kolik domácnost potřebuje v průběhu měsíce – a při zvolení "inteligentních spořících účtů" na něj napojených může být téměř prázdný.

Spořící účty bez výpovědní lhůty, tedy s vkladem na viděnou, představují lépe úročenou variantu k běžnému účtu. Ani ty ale nejsou vhodné pro uložení větších přebytků – pokud je domácnost neplánuje využít v brzké době např. na větší investice (do podnikání, do akcií, do nemovitosti…) nebo nákladnější spotřebu (pořízení automobilu apod.).

Termínované vklady, spořící účty s výpovědní lhůtou či vkladní knížky jsou jednou z nejméně výhodných možností uložení prostředků na delší dobu. Lze ještě akceptovat vklady či výpovědi přibližně s měsíční lhůtou jako likvidní rezervu. Ale ukládat peníze na rok, dva či více se zpravidla nevyplatí. V takovém případě je nezbytné vůči vyšší úrokové sazbě vážit obtížnost či nákladnost předčasného výběru prostředků a zároveň započítat i inflaci, která představuje v tomto případě největší riziko.

"Bankovní vklady" nenabízí jen banky. Poohlédnout se lze i mezi družstevními záložnami, které představují jen nepatrně větší riziko než banky. A zamířit lze i do zahraničních bank. V takovém případě je ale nezbytné zvážit měnové riziko, které velmi snadno může vynulovat i poměrně vysoké zhodnocení.

2. Podílové fondy

Podílové fondy jsou kategorií tak širokou, jak si jen lze představit. Mezi nimi lze najít jak vysoce konzervativní (bezpečné) fondy peněžního trhu, které jsou lepší alternativou k termínovaným vkladům a spořicím účtům, tak vysoce rizikové spekulativní investice zaměřené na rozvíjející se regiony. Jsou též fondy investující v zemích, které ani nemají vlastní burzu cenných papírů.

Pro drobného střadatele hledajícího snadný způsob uložení prostředků na důchodový věk jsou vytvořené "fondy životního cyklu". Jsou o něco dražší na správu než většina jiných typů fondů, za tuto cenu klient ale získá pohodlí, kdy se nebude muset o svou investici starat. Tato varianta má pro mladé výrazně větší potenciál než penzijní fondy v soudobém právním nastavení – a to bez ohledu na státní příspěvek.

Podílové fondy lze zakoupit buď prostřednictvím banky (zpravidla nabízí pouze fondy ze své finanční skupiny), prostřednictvím finančního poradce (má širší nabídku podílových fondů, ale je vhodné dbát na výběr kvalitního poradce; pro větší investice se vyplácí spolupráce se specializovaným investičním poradcem) nebo přímo u investiční společnosti.

reklama
reklama