Emocemi zmítaní investoři? Tak zlé to zase není

| Pavel Houser

Lidé jsou ve svém ekonomickém rozhodování zoufale iracionální. Tak je to dnes v módě říkat. A samozřejmě to má platit i na investory. I investování je prý mnohem víc věc emocí než chladných kalkulací (a to častěji pochopitelně ke škodě investic). Až tak jednoznačné to ale být nemusí.

Emoce jsou nepřítelem obchodníka

Za ukázkový případ iracionálního chování na trhu se považuje třeba tato situace: Jako investor koupíte akcii. Její cena klesne. Budete se zdráhat ji prodat (strach ze ztráty), aktivum, které ztrácí, budete držet. Naopak radostně prodáte jiné aktivum, jehož cena právě roste a jeho prodej vám přinese zisk. Ekonomové to označují jako dispoziční efekt (disposition effect).

Co je na tom špatně? Lépe prodat se ztrátou menší než počkat, až firma zbankrotuje zcela. To, za kolik jste nakupovali, se už jednou stalo a nezměníte to – jde o utopený náklad. Prodávat máte na základě přesvědčení, respektive víry v budoucí vývoj trhu; pokud si myslíte, že cena poroste, je výhodnější aktivum držet než je hned prodat (třeba i s velkým ziskem), v opačném případě se ho zbavit. Nezáleží na tom, kolik jste za investici původně dali.

Tvrdá data, žádné hry na kdyby

Jak se ale investoři doopravdy chovají? Není náhodou iracionální (teď ve smyslu neopodstatněné) spíše toto přesvědčení o jejich iracionalitě? Itzhak Ben-David z Ohio State University a David Hirshleifer z University of California v Irvine se prostě podívali na data z reálného trhu namísto toho, aby nechali dobrovolníky vyměňovat si papírky v laboratoři. Kupodivu jim v článku publikovaném v Review of Financial Studies vyšlo, že investoři se řídí většinou "správně" – tedy především svou vírou v to, jak se bude cena určitého aktiva vyvíjet v budoucnu, nikoli psychologickými preferencemi k zisku a ztrátě. (Což je mimochodem alespoň v originálu zajímavý jazykový mišmaš, víra - belief - je zde racionální, preference iracionální.)

Výzkumníci analyzovali transakce z více než 77 tisíc amerických účtů. Ty transakce proběhly mezi lety 1990 a 1996. Vědci zkoumali nákupy i prodeje cenných papírů a párovali je, takže mohli zjistit, zda tu existovala nějaká závislost na vývoji trhu. Některé z typů provedených analýz se údajně uskutečnily vůbec poprvé.

A výsledek? Disposition effect sice existuje, ale při rozhodování zdaleka nejde o dominantní vliv, ten má "víra". V malé míře samozřejmě působí další motivace, například se nákupy a prodeje optimalizují třeba tak, aby se platila co nejmenší daň. Pojďme se ale podrobněji podívat na konkrétní scénáře.

Nejsilnější z iracionálních vlivů: ego

Disposition effect se podle studie vůbec neprojevil u malých pohybů cen. Drobný nárůst nebo pokles ceny oproti ceně nákupní nijak neovlivňoval pravděpodobnost, že se investor rozhodne pro prodej. Při velkém poklesu cen akcií do hry vstupoval naopak spíše efekt davového myšlení, takže hodně "nalomených" akcií se lidé naopak zbavovali o to více (což je sice možná také iracionální, ale jiným způsobem). Nejméně se pak prodávaly akcie, jejichž cena se po zakoupení prakticky nezměnila.

Zajímavé je, že určitá odlišnost se prý projevovala podle pohlaví i podle zkušenosti investora. Zase ale výsledky těžko vřadit do škatulek racionality vs. iracionality. Muži i zkušenější obchodníci prodávali rychleji, a to jak "vítěze", tak "poražené" (možná je to ale trochu definice kruhem: pro tvůrce studie mohl být zkušenější obchodník takový, který obchoduje více/častěji, a to může prostě znamenat, že akcii rychleji otočí). Výzkumníci dávají rychlé prodeje do souvislosti také s větší sebedůvěrou. Mimochodem poznamenávají, že právě vysoká sebedůvěra, přesvědčení, že vím všechno nejlépe, je možná mezi iracionálními faktory působícími při obchodování celkem vlivná, byť možná dosud doceňovaná méně než disposition effect.

7 důvodů, proč z nás mozek dělá horší investory 7 důvodů, proč z nás mozek dělá horší investory Pokud si myslíte, že se investoři řídí rozumem a trhy nějakými pravidly, tak se mýlíte. ...

  • 1
  • 2
reklama
reklama