Vietnam: Srp, kladivo a Gucci

| Lukáš Kovanda

Butiky Gucci či Louis Vuitton v celé své kráse, luxusní hotel Sheraton opodál. To vše proloženo rudými prapory se srpem a kladivem, budovatelskými hesly a podobiznou "strýčka Ho". Takový je Saigon - oficiálně tedy Ho Či Minovo Město - těchto dní. Sám Ho, jenž prý vietnamský národ vedl ke střídmosti a píli, by se nejspíše obracel hrůzou v hrobě - byznys (a potažmo kapitalismus) totiž vítězí v celém Vietnamu.

Louis Vuitton ve Vietnamu

Ho se neobrací asi jen proto, že je (každoročně balzamován moskevskými experty) vystaven v mauzoleu v metropoli Hanoj.

Vietnam je zkrátka druhá Čína. Oficiálně tu sice vlají rudožluté komunistické prapory, jenže vzkazy na nich už nikdo nebere vážně. Pro dříve narozené symbolizují hořkou vzpomínku na studenou válku, která se v zemi projevila tak krvavě jako málokde jinde.

Jenže mladší - a není jich málo - už si na napalm a "Agent Orange" nepamatují. Samozřejmě, dozvuky té podivné doby jsou patrny stále (Vietnamci z někdejšího komunistického severu vycestují do zahraničí snáze než ti z někdejšího "proamerického" jihu, jimž úřady stále plně nedůvěřují), ale země se celkově rozhodným krokem vydává ve šlépějích Číny, ve směru "kapitalismu s posvěcením matky strany". Otevírá se zahraničnímu kapitálu.

Zač jsme to vlastně bojovali, diví se pamětníci pralesních bojů a kobercových náletů. Kapitalismus ve Vietnamu vítězí - bez boje. Od Američanů si jej země nikdy naordinovat nenechala, na to zřejmě byla tuze hrdá; o to svolněji jej nyní přebírá v balíčku s visačkou "globalizace".

Husté koberce v buticích Louis Vuitton namísto kobercových náletů, toť naděje na novou éru. Na éru, v níž se bude dělat pragmaticky byznys s Číňany, Rusy či Američany a zapomene se na ideologické sváry a krveprolití.

Ale možná je to naivní naděje. V sílu globalizace verze 1.0, v byznys namísto válek věřil svět i ve třech desetiletích před rokem 1914, jak dokládá třeba Niall Ferguson, historik Harvardovy univerzity, v bestselleru The Ascent of Money (Vzestup peněz). Konec této rané fáze globalizace symbolizují nejen ony osudné sarajevské výstřely, ale i pád britského koloniálního impéria.

I nyní se objevují zkazky o jednom upadajícím impériu. Snad dosud po Sarajevu či jinde nechodí druhý Gavrilo Princip...

reklama
reklama