Obsah stránky

Evropská unie v roce 2021: Jak to celé dopadne? (1/3)

25.10.2011  6:15 Autor: Pavel Kohout

Autor logo: Finmag.cz

Krize eurozóny vrcholí a politici mají nanejvýš pár týdnů na její řešení. Nehledě na zítřejší summit a aktuální trable se zkusme podívat na EU s nadhledem a odstupem. Jak budeme vnímat svoji krizovou současnost za deset let? Fiktivní esej může napovědět.

reklama
Řecko

Arthur Charles Clarke předpovídal v románu 2001: Vesmírná odysea cestu k Saturnu. Měly ji společně uskutečnit Spojené státy a Sovětský svaz. Ve skutečnosti v onom roce žádná cesta k Saturnu neproběhla (bohužel) a Sovětský svaz již deset let neexistoval (naštěstí).

Předpovídat je těžké. Nyní je říjen 2021 – a co se odehrálo v evropských financích za posledních deset let, bylo v roce 2011 rovněž za hranicemi fantazie politiků, ekonomů a analytiků.

Tehdy se věřilo, že hrozí zánik eura. Obrovské finanční manévry byly prováděny s cílem "zachránit euro". Obrovský politický kapitál byl investován do této myšlenky. Ve jménu "záchrany eura" vznikaly plány na rozpočtovou federaci Evropské unie, na emise společných evropských dluhopisů, na vytváření záchranných fondů, zavádění nových daní a harmonizaci (tedy zvyšování) daní stávajících.

Skoro to vypadalo, že finanční krize přišla jako na zavolanou, aby podpořila argumenty zastánců stále těsnější federace. Budoucnost vypadala jasně: realizovat se může jeden ze dvou scénářů. Buď se členské země semknou, spojí síly (a hlavně rozpočty) a pod osvíceným vedením evropské federální vlády zachrání euro i prosperitu, nebo se euro rozpadne pod nájezdy barbarských spekulantů a Evropu stihne stejný osud jako po pádu Říma: chaos, války, úpadek a vznik desítek feudálních státečků.

Historie si vybrala ze dvou možností tu třetí. Navzdory neuvěřitelně silnému tlaku Francie a Bruselu nedošlo k založení evropské rozpočtové federace. Odpovědnějším zemím rychle došlo, že by trvale doplácely na ty méně odpovědné. Chudším zemím došlo neméně rychle, že by musely doplácet na ztráty bankéřů z bohatších zemí.

Na podzim 2011 nastal na Slovensku jistý rozruch, když vyšlo najevo, že se má tato země podílet na garancích za dluhy mnohem bohatšího Řecka. Ve skutečnosti byla "solidarita s Řeckem" jen marketingovým heslem pro důvěřivé. Podstatou v daném případě bylo, že Slovensku se uložilo za povinnost garantovat zisky ještě mnohem bohatších francouzských a německých bankéřů.

Střední a východní Evropa: Ekonomika připravena na krizi lépe než po Lehman Brothers

Tagy:  ekonomika, eurozóna, piigs

Čtěte také:

  • Kenneth Rogoff: Muž, podle kterého je Řecko ekonomickou katastrofou historických rozměrů(19.5.)

    Kenneth Rogoff mohl být šachovým hráčem světového formátu. Místo toho je z něj asi nejznámější ekonomický historik, který nastudoval (a sám říká, že některé i pochopil) ekonomické krize, které se na světě odehrály za posledních 800 až 1 000 let.

  • Barry Ritholtz: O americké finanční a bankovní krizi(17.5.)

    Nedávno mě zaujal rozhovor s Barrym Ritzholtzem o důvodech finanční krize, především z pohledu USA. Vybral jsem několik myšlenek (ne nutně nových), které mi připadají zajímavé a důležité.

  • Nemáte vlasy? Diskriminace zaručena!(5.5.)

    Plešatí nemají šanci! Nemají šanci stát se vrcholnými politiky - ať už americkým prezidentem, či třeba britským premiérem. Mívali ji. Zhruba do té doby, než se masově rozšířila televize. Jenže na obrazovce vypadají lépe vlasatí.

  • JPMorgan: Chybička se vloudí(5.5.)

    Chybička se vloudí – tuto hlášku pravděpodobně slyšel obchodník s měnovými páry Kai Herbert, když obdržel pracovní nabídku do Johannesburgu od investiční banky JPMorgan Chase. Kai opustil dobře placenou pozici ve švýcarské bance UBS v červnu 2010 a přestěhoval se na jih Afriky. Pracovní nabídka mu slibovala roční plat 24 milionů randů (asi 3,1 milionu dolarů).

  • Antikoncepce - klíč k vyšším platům žen?(28.4.)

    Ženy berou v průměru méně než muži, to je známý fakt. Nebýt osmdesátých let minulého století, mohl být ovšem tento rozdíl ještě propastnější. Alespoň tedy v USA. Právě v osmdesátých letech se totiž náskok mužů povážlivě zmenšil.

  • Mince mizí, dolary se hroutí?(21.4.)

    Je to malé, nepotřebné, ba na obtíž, nevydělá si to na sebe - co to je? Kanadský jednocent! Výroba této mince stojí 1,6 centu - zejména kvůli rostoucím cenám kovů, z nichž je vyráběna. Kanadská vláda odhaduje, že každý rok přichází o jedenáct milionů dolarů jenom kvůli tomu, že do oběhu vrhá další a další tyto drobné mince. Americký jednocent je ještě méně výhodný - výroba stojí 2,4 centu.

  • Sociální schopnosti aneb jak se z boháčů stávají ubožáci(11.4.)

    Kdo by si nepřál být bohatý, nedělat si starosti s penězi, mít možnost si koupit cokoli a řídit se při utrácení řídit jen a jen svými touhami. Bohatí si to mohou dovolit. Něco si ale za peníze koupit nemohou, třeba schopnost empatie.

  • Ekonom Tomáš Sedláček v nové knize předpovídá soumrak homo economicus(4.4.)

    Hospodářská krize vždy vyvolává lítý boj mezi zastánci starých pořádků a vizionáři, kterým je jasné, že se skutečného ozdravení bez kroku do neznáma nedočkáme. Současný ekonomický pokles není výjimkou. Drtivá většina expertů stále sází na staré pořádky. Několik odvážlivců se ovšem začalo pídit po alternativách.

  • Kdo a jak vydělává na Wall Street?(2.4.)

    Jste chytří a talentovaní a rozhodli jste se využít svých schopností a vytřít zrak milionům ostatních, kteří si o sobě myslí totéž a mají stejné úmysly? Brzy přijde rozčarování: oni mají mnohem lepší počítače (a možná jich mají rovnou několik), jsou ještě ambicióznější, disponují neveřejnými informacemi a týmy analytiků. A co je nejbolestnější? Oni jsou snad možná ještě prohnanější než vy!

  • Ženy chtějí raději větší prsa než vyšší IQ(31.3.)

    Mladé Britky od osmnácti do pětadvaceti let by téměř v padesáti procentech případů daly přednost zvětšení poprsí před zvýšením inteligenčního kvocientu, vypátral list Daily Mail. "Ženský bláznivý, do sebe zahleděný," pomyslí si možná nejeden čtenář z řad široké veřejnosti. Oprávněně?

reklama

Autor: Pavel Kohout

Nejnovější články autora:

  • Kdo vydělá na inflaci aneb sázka na akcie(21.5.)

    I v krizích mají lidé normální starosti. Třeba jak uložit peníze. Bohatí řeší, jak zachovat své bohatství, chudé zajímá, jak zbohatnout, nebo aspoň jak se nenechat napálit. Mladí stojí před dilematem, zda tvořit rezervy pro založení domova a rodiny, nebo spíše úspory prohýřit. (Upřímně, není to snadná volba.) Střední a starší generaci zajímá, jak nepřijít o hodnotu peněz shromážděných na horší časy.

  • Mitterandův odkaz v čele Francie(15.5.)

    François Mitterand, poslední socialistický prezident Francie, začal své úřadování posilováním sociálních výdajů a znárodňováním. Mitterandův program musel skončit fiaskem: od jeho časů už Francie nikdy nebyla finančně zdravá. Jaké jsou vyhlídky Francie s novým levicovým prezidentem Françoisem Hollandem?

  • Nizozemsko: V mnohém příkladná země, kde se nafukuje realitní bublina(27.4.)

    Nizozemsko je často pokládáno za ekonomiku v kondici a dáváno jiným zemím za vzor. Ovšem i Španělsko patřilo ještě nedávno v některých oblastech ke chváleným premiantům.

  • Euro jako pacient aneb národní specifika měnové léčby(16.4.)

    Bývaly doby, kdy ta či ona země nesla přezdívku "nemocný muž Evropy". Dnes je náš kontinent daleko pokročilejší. Máme nyní v Evropě nemocnici, která sahá od mysu Finisterre až po Finský záliv, od ostrova Rhodos až po jezero Termoncarragh (asi uhádnete, že je to někde v Irsku). Proveďme nyní krátkou vizitu a podívejme se na několik zajímavých případů.

  • Zeleno-červený příběh o botách, které už si nekoupím(29.3.)

    Devátého března vyhlásilo Mezinárodní sdružení pro swapy a deriváty (ISDA), že nedávná restrukturalizace řeckých státních dluhopisů představuje kreditní událost, tedy bankrot. Stalo se, co se muselo stát. Otázkou je, kdo je další na řadě.

  • Evropské banky: Bez injekcí likvidity sektor na odpis(14.3.)

    Jan Macháček se ptal předních ekonomů na názor na poslední události. Co si myslím o pumpování peněz do evropských bank já?

  • Česko a pomoc eurozóně: Následujme raději Švýcary(5.3.)

    Diskuze kolem Řecka vytěsnily z veřejné pozornosti podstatnější záležitosti. Na Řecko jen připadla role obětního beránka. Záchrana tohoto státu je ve skutečnosti veřejnou ekonomickou popravou. Propaganda se snaží přesvědčit Evropany, že jejich kontinent stojí a padá s rozpočtovou zodpovědností. Kdo neposlechne, bude popraven.

  • Rok 2007 a dnes: Co se od té doby změnilo?(29.2.)

    "Nakupujte, když je krev v ulicích," řekl prý kdysi baron Rotschild. V roce 2007 žili západní investoři v nebývale klidné době, tedy v době, která investicím – podle barona – nepřeje. Co se od té doby změnilo?

  • Evropská fiskální unie: Příliš výbušný mocenský koktejl(16.2.)

    Evropská centrální banka má v rukou velikou moc nad měnovou politikou. Čím větší moc nad ní má, tím větší paseku způsobí její chyba. A fiskální unie by samozřejmě do jejích rukou koncentrovala moc moci. O měnovém dopingu, o neprozřetelnosti jeho náhlého utnutí a Mariu Draghim.

  • Evropa může odrazit nástup zemí BRIC a dalších mladých trhů, ale nesmí kopírovat jejich chyby(31.1.)

    Dramatický nástup nových ekonomik na světovou scénu budí obavy, zda nenastal soumrak Evropy. Má vůbec starý kontinent šanci proti asijským tygrům a dalším velmocím? Má, a velkou – pokud nezopakuje ty chyby, které způsobily stagnaci zemí jako Čína nebo Indie.

Diskuze