Krize, o které se nemluví: Evropě dochází intelekt! (1/2)

Čtěte také:

• Kenneth Rogoff: Muž, podle kterého je Řecko ekonomickou katastrofou historických rozměrů(19.5.)

  Kenneth Rogoff mohl být šachovým hráčem světového formátu. Místo toho je z něj asi nejznámější ekonomický historik, který nastudoval (a sám říká, že některé i pochopil) ekonomické krize, které se na světě odehrály za posledních 800 až 1 000 let.

• Barry Ritholtz: O americké finanční a bankovní krizi(17.5.)

  Nedávno mě zaujal rozhovor s Barrym Ritzholtzem o důvodech finanční krize, především z pohledu USA. Vybral jsem několik myšlenek (ne nutně nových), které mi připadají zajímavé a důležité.

• Nemáte vlasy? Diskriminace zaručena!(5.5.)

  Plešatí nemají šanci! Nemají šanci stát se vrcholnými politiky - ať už americkým prezidentem, či třeba britským premiérem. Mívali ji. Zhruba do té doby, než se masově rozšířila televize. Jenže na obrazovce vypadají lépe vlasatí.

• JPMorgan: Chybička se vloudí(5.5.)

  Chybička se vloudí – tuto hlášku pravděpodobně slyšel obchodník s měnovými páry Kai Herbert, když obdržel pracovní nabídku do Johannesburgu od investiční banky JPMorgan Chase. Kai opustil dobře placenou pozici ve švýcarské bance UBS v červnu 2010 a přestěhoval se na jih Afriky. Pracovní nabídka mu slibovala roční plat 24 milionů randů (asi 3,1 milionu dolarů).

• Antikoncepce - klíč k vyšším platům žen?(28.4.)

  Ženy berou v průměru méně než muži, to je známý fakt. Nebýt osmdesátých let minulého století, mohl být ovšem tento rozdíl ještě propastnější. Alespoň tedy v USA. Právě v osmdesátých letech se totiž náskok mužů povážlivě zmenšil.

• Mince mizí, dolary se hroutí?(21.4.)

  Je to malé, nepotřebné, ba na obtíž, nevydělá si to na sebe - co to je? Kanadský jednocent! Výroba této mince stojí 1,6 centu - zejména kvůli rostoucím cenám kovů, z nichž je vyráběna. Kanadská vláda odhaduje, že každý rok přichází o jedenáct milionů dolarů jenom kvůli tomu, že do oběhu vrhá další a další tyto drobné mince. Americký jednocent je ještě méně výhodný - výroba stojí 2,4 centu.

• Sociální schopnosti aneb jak se z boháčů stávají ubožáci(11.4.)

  Kdo by si nepřál být bohatý, nedělat si starosti s penězi, mít možnost si koupit cokoli a řídit se při utrácení řídit jen a jen svými touhami. Bohatí si to mohou dovolit. Něco si ale za peníze koupit nemohou, třeba schopnost empatie.

• Ekonom Tomáš Sedláček v nové knize předpovídá soumrak homo economicus(4.4.)

  Hospodářská krize vždy vyvolává lítý boj mezi zastánci starých pořádků a vizionáři, kterým je jasné, že se skutečného ozdravení bez kroku do neznáma nedočkáme. Současný ekonomický pokles není výjimkou. Drtivá většina expertů stále sází na staré pořádky. Několik odvážlivců se ovšem začalo pídit po alternativách.

• Kdo a jak vydělává na Wall Street?(2.4.)

  Jste chytří a talentovaní a rozhodli jste se využít svých schopností a vytřít zrak milionům ostatních, kteří si o sobě myslí totéž a mají stejné úmysly? Brzy přijde rozčarování: oni mají mnohem lepší počítače (a možná jich mají rovnou několik), jsou ještě ambicióznější, disponují neveřejnými informacemi a týmy analytiků. A co je nejbolestnější? Oni jsou snad možná ještě prohnanější než vy!

• Ženy chtějí raději větší prsa než vyšší IQ(31.3.)

  Mladé Britky od osmnácti do pětadvaceti let by téměř v padesáti procentech případů daly přednost zvětšení poprsí před zvýšením inteligenčního kvocientu, vypátral list Daily Mail. "Ženský bláznivý, do sebe zahleděný," pomyslí si možná nejeden čtenář z řad široké veřejnosti. Oprávněně?

Autor: Aleš Tůma

Nejnovější články autora:

• Našli jste v šuplíku kuponovou knížku. Ale co s ní teď?(15.2.)

  Ještě 17 let po druhé vlně kuponové privatizace v českých šuplících, slamnících, skříních a kredencích dlí stovky a tisíce kuponových knížek. Zdaleka ne všechny jsou bezcenné, peníze se však kvapem vypařují.

• Jak spořit ve dvaceti, třiceti a v padesáti?(9.11.)

  Rad, jak se chystat na důchod, je celá řada. Ne každá se hodí pro každého: jiná strategie je vhodná pro bezdětného před třicítkou, jiná pro ty, kteří mají do důchodu jenom krůček. Zopakujme si tedy pár zásad, přidejme pár tipů a na příkladech si ukažme, co se hodí v jakém věku.

• Krize, o které se nemluví: Evropě dochází intelekt!(1.11.)

  Že je hlavním problémem dnešního světa finanční krize? Ale kdepak. Něco daleko horšího! Pokud na vás Evropa působí bezradně, zřejmě to není náhodou. Ostatně, stačí se podívat na výrazy hodnostářů v momentě, kdy je tepe některý z britských euroskeptiků.

• Utrácet! Politici rozhazují stimuly - ale co se schodky?(13.9.)

  Utrácejte, jinak se nevyhnete nové hluboké recesi, varuje vlády šéfka MMF Christine Lagardeová. Přidali se k ní i ekonomové pracující pro OSN. Opakují tak starou známou písničku - stačí stavět hladové zdi - a prosperita je zaručena. Snad i J. M. Keynes se z toho musí obracet v hrobě.

• Čtyřicet let nekrytých peněz. Dožijí se příštího výročí?(24.8.)

  Už 40 let žijeme ve světě čistě papírových peněz – 15. srpna 1971 zrušil prezident Nixon vazbu dolaru na zlato. Trhy výročí slaví po svém – novými rekordy v ceně zlata. Titulní stránky novin se plní zprávami o tom, jak střadatelé vybírají peníze ze slamníku a nakupují zlaté cihličky. Vrátíme se ke zlatému standardu?

• Investování: Vykašlete se na stádo okolo, rozhodujte se rozumem(6.5.)

  Minulé výnosy nejsou zárukou budoucích. Magická formulka, již najdeme (ne nutně velkým písmem) v propagačních materiálech každého podílového fondu. Každá investiční společnost a každý finanční poradce musí klientovi tuto mantru zopakovat, jinak riskují strašlivý hněv ČNB. Řídí se jí klienti?

• Garantované fondy slibují jistotu i šanci na vysoké výnosy. Často jsou ovšem neprůhledné(4.5.)

  Průměrný český investor má několik zajímavých vlastností. Zaprvé, každý rok výrazně více peněz prosází, než proinvestuje na kapitálovém trhu, vyplývá ze statistik ministerstva financí o tržbách provozovatelů hazardu. Zadruhé, když už investuje, činí tak poměrně konzervativně. Více než pětina majetku ve všech typech podílových fondů v Česku je v zajištěných fondech. Ke konci loňského roku konkrétně 51 miliard korun z celkových 247. Pro srovnání, v Evropské unii tento podíl dosahuje jen zhruba 11 procent.

• Strukturované investice: Výbušný koktejl na míru(9.3.)

  Kdo považuje banky a pojišťovny za veskrze nudné instituce, hluboce se mýlí. Ve skutečnosti jsou mimořádně kreativní. V čem? Například ve vymýšlení exotických strukturovaných produktů běžných v zahraničí a stále populárnějších i v ČR.

• Inflace hrozí čím dál víc. Mají investoři utíkat ke zlatu?(24.2.)

  Cena zlata roste, investoři investují, cena roste ještě víc, o zlatu si povídají i vrabci na střeše. Jak to vlastně celé dopadne? Pozornost, které se zlatu dostává, je vcelku přirozená. I proto, že ještě nedávno byla největším strašákem světové ekonomiky deflace, ale teď rostou – oprávněné – obavy z inflace.

• Hypoteční krize: Další katastrofa na obzoru(1.11.)

  Během realitní bubliny (nejen) v USA se banky snažily poskytnout a následně investorům prodat co nejvíce hypoték. Kvalita dlužníků nebyla podstatná, stejně tak šly stranou formality. Špatné úvěry už finanční sektor řeší tři roky, nově však americkým bankám hrozí vlna žalob a mnohamiliardové škody kvůli ošizenému "papírování". Vezměme to pěkně popořadě.