Černá labuť: Pták z nejhoršího (ekonomického) hororu

| Michal Kašpárek

Co mají společného řecký krach, Fukušima, arabské revoluce, soukromé důchodové fondy a smrt motocyklisty Simoncelliho? Ukazují, jak se umíme obelhávat, když jde o věci, do kterých nevidíme.

Černá labuť

Nemusíte být fandy motorsportu, abyste věděli, že jej v posledním měsíci zasáhly dvě tragédie, a to v prestižních a zdánlivě bezpečných disciplínách. Nejdřív při závodu formule Indy Car zahynul Dan Wheldon, který se připletl do hromadné havárie. A potom v závodě Moto GP spadl motocyklový mistr světa Marco Simoncelli přímo pod kola svých dvou kamarádů.

Soupeři na to reagovali pohnutě a důstojně. Za Wheldona třeba jeho kolegové odjeli pět pietních kol v elegantních trojstupech. Jediný, kdo přerušil tiché úvahy o tom, že blbá náhoda bude na svoje úřadování vždycky někde čekat, byl Bernie Ecclestone. Principál seriálu Formule 1 prohlásil, že v jeho podniku by se tohle nikdy nemohlo stát, protože F1 je bezpečná a tečka.

Samozřejmě mluví nesmysly. Závodníci F1 měli pouze víc štěstí. Kdyby Felipeho Massu předloni v Maďarsku trefila ulomená pružina o centimetr níž a prorazila mu hledí, nebo kdyby loni v Abú Dhabí příď soupeřova vozu těsně neminula hlavu Michaela Schumachera, měl by teď Ecclestone v obýváku na dečce na televizi obrázek a svíčku.

Vidíme tedy, že i člověk, jehož jmění v přepočtu činí 75 miliard korun, podléhá klamu, který stojí peníze, štěstí i životy lidí po celém světě: podceňuje černé labutě.

Pan Tosenikdynestane a paní Játověděla – v jedné osobě

Teorii černých labutí zpopularizoval ekonom Nassim Nicholas Taleb. Ve zkratce: černá labuť je událost tak nečekaná, jak samotné objevení černých labutí v 18. století.

Příběh o Černé Labuti

Nejdřív se o takových událostech říká, že se přece nikdy nemůžou stát. A když se přihodí, má zas kdekdo plná ústa řečí o tom, že se to přece dalo čekat. (Občas černou labuť nějaký jednotlivec skutečně předpoví. Většinou je pak považován za proroka, aniž novinářům dojde, že se mezi sedmi miliardami lidí najde někdo, kdo prostě hodí šťastnou kombinaci kostek.)

Neznamená to, že jsou lidé hloupí. Jen se naše mozky nedovedou vypořádat se skutečností, že nám chybí spousta informací. Místo bolavého přiznání ("to si nedovedu představit a radši si to nepředstavuju, protože by to byl průšvih") se radši příjemně klameme ("to se přece nikdy nemůže stát!"). A když se to stane, musíme si svou inteligenci potvrdit přepsáním vlastních vzpomínek. Jako že jsme to celé tušili. (Psychologové tomuto klamu říkají "hindsight bias".)

reklama
reklama