Nejen láska, ale i zisk a spravedlnost procházejí žaludkem

| David Navrátil

Až budete rozhodovat o něčem důležitém, tak jedině s plným žaludkem a odpočatí. Proč? Ukazuje to výzkum profesora Shai Danzigera a jeho kolegů z izraelské univerzity Bena Guriona, kteří zkoumali, jak funguje náš rozhodovací mechanismus.

Podíl rozhodnutí ve prospěch vězňů

Tito pánové sledovali po dobu jednoho roku osm zkušených soudců, kteří rozhodovali o podmínečném propuštění. Myslíte si, že rozhodování soudců je ovlivněno pouze zákony a fakty?

Takzvaný právní realismus tvrdí, že rozhodování soudců je ovlivněno i politickými, sociálními a psychologickými faktory. Nicméně aby bylo jasno: tento článek není motivován současnou diskusí o našem Ústavním soudu.

Mezní právní realismus dokonce tvrdí, že je důležité, co soudce snídal. Úsměvné, ale jen do doby, než zjistíme, že to je pravda. **Soudci mají pracovní den rozdělen dvěma přestávkami na jídlo a odpočinek.

Studie ukázala, že po přestávce se pravděpodobnost rozhodnutí o podmínečném propuštění pohybovala kolem 65 procent**. Nicméně pak postupně klesala, a to až téměř k nule před další přestávkou.

Proč?

Sekvence podobných rozhodování (propustit vs. nepropustit) nás totiž rychle vyčerpává a začneme dělat mentální zkratky, jako třeba nechat věci nezměněny (nepropustit). Tohle platí jak pro soudce, tak pro všechny ostatní, například i investory.

Takže až příště budete procházet své portfolio investic a budete se rozhodovat, zda prodat, či naopak nakoupit, tak jedině s plným žaludkem a odpočatí. A před soud choďte až po obědě.

reklama
reklama