Chcete blahobyt? Tak pozor, ať se kvůli němu nezabijete!

| Lukáš Kovanda

Nejšťastnější místa na světě? Švédsko, Dánsko, Island, Švýcarsko, Kanada či mnohé ze států USA. Alespoň tak praví odborné studie nebo například renomovaný průzkum World Values Survey. Proč však v těchto státech, které jsou charakteristické vysokou mírou spokojenosti obyvatelstva, dochází rovněž k poměrně vysokému počtu sebevražd? Například skandinávské země jsou vysokou mírou sebevražednosti nechvalně proslulé - prý za to můžou dlouhé, ba nekonečné zimní noci, nedostatek slunečního svitu, říká se.

Sebevražda - ilustrační foto

Až dosud tato protichůdná zjištění nikdo nepodrobil důsledné analýze. Až nyní. Tým ekonomů kolem Andrewa Oswalda z univerzity v britském Warwicku publikoval v dubnu studii s názvem Dark Contrast: The Paradox of High Rates of Suicide in Happy Places. Proč tedy ve vyspělých, hospodářsky rozvinutých a blahobytných zemích, kde žijí vcelku spokojení lidé, si zároveň takový počet osob bere dobrovolně život? Odkud se tento paradox vzal? Proč ta šťastnější místa na zeměkouli mají současně vyšší procento sebevražd?

Abychom mohli hádanku rozluštit, praví autoři studie, je potřeba si nejdříve uvědomit úskalí a vyvarovat se takzvané ekologické mýlky (ecological fallacy). Ta spočívá v tom, že lidé obecně tíhnou k tomu, přisuzovat jednotlivým členům určité skupiny vesměs její průměrné charakteristiky. Když je tedy daná země označena za takovou, kde je průměrná výše spokojenosti občanstva na relativně vysoké úrovni, lidé inklinují k tomu, domnívat se, že tam jsou úplně všichni více méně spokojení.

Statistická odchylka

Omyl! Už jen proto, že je téměř pravidlem, že v každém vskutku reprezentativním statistickém vzorku narazí badatelé na takzvané outliers, tedy pozorování, jejichž hodnoty či charakteristiky jsou velmi vzdáleny od průměrné hodnoty. Může to být třeba plat šéfa ČEZ, který je na hony vzdálen výši průměrné mzdy v České republice, nebo také právě jedinec, jenž si sáhne na život v zemi, kde jinak "v průměru" žije spousta spokojených spoluobčanů.

Autoři studie rozhodně netvrdí, že ti spokojenější z nás jsou zároveň těmi, kdož si spíš "hodí mašli". Je tomu spíše tak, že se i v této sféře projevuje to, co ekonomové označují za externalitu (třeba pro sadaře jsou negativní externalitou, externím nákladem, zplodiny z nedaleké továrny, které snižují kvalitu úrody, a pozitivní externalitou, externím přínosem, pak blízká přítomnost včelaře, jehož žlutočerné "svěřenkyně" naopak kvalitu úrody pomáhají zvyšovat). V tomto případě externalitu psychologickou. A negativní.

  • 1
  • 2
reklama
reklama