Behaviorální ekonomie: Lidé mají férovost pod kůží

| David Navrátil

Jsem příznivcem behaviorální ekonomie. Skoro to zní z mé strany jako omluva za to, že se mnou opět musíte procházet nějaký experiment vysvětlující chování lidí. Já to vidím tak, že i pro mě samotného je občas dobré si připomenout, že paradigmata, která jsme se učili na ekonomce o homo economicus, v realitě nemusejí platit. A proto ani některé závěry klasické ekonomie nemusí platit. A bylo by proto mylné předpokládat, že platit začnou.

Homo economicus - ilustrační foto

Představte si, že dostanete tisícovku. Vším úkolem je ji rozdělit na dvě části. Jednu část dáte druhému účastníkovi experimentu, kterého neznáte. A on nezná vás. Pokud tento člověk tuto částku akceptuje, tak mu zůstane a vám připadne zbytek. Pokud neakceptuje, nikdo nedostane nic.

Co je fér?

Co říká klasická ekonomie? Říká, že máte tomu druhému nabídnout minimum, třeba korunu. Ten druhý ji akceptuje, protože jedna koruna je vždy více než nic.

A jaká je praktická zkušenost s tímto experimentem? Pokud čekáte, že klasická ekonomie dostane na frak, máte pravdu. Minimum, které druhý akceptoval, bylo 400 až 450 korun. Cokoli menšího bylo zamítnuto, protože to nebylo fér.

Píšu tady sice o korunách, ale tento experiment byl prováděn v USA, takže šlo ve skutečnosti o sto dolarů. Takže 40 až 45 % částky pro druhého platí pro USA.

Ranní ptáče dál doskáče. Zkrátka je úspěšnější!

Ukázalo se totiž, že výše akceptované částky se liší zemi od země. Někde se musel ten první dokonce spokojit s částkou nižší než polovina (takže podíl, který dostal ten druhý, byl vyšší než 50 %). Například v Japonsku.

  • 1
  • 2
reklama
reklama