Bohatnu, tak proč nejsem šťastnější?!

| Lukáš Kovanda

Tři pařížští ekonomové přidávají ve své studii The Great Happiness Moderation zajímavý střípek do mozaiky výzkumu vlivu míry ekonomického rozmachu na lidskou spokojenost. Prokazují, že v posledních 40 letech dochází zvláště ve vyspělých zemích k poklesu nerovnosti ve vnímání životní spokojenosti. Přivírání nůžek životního štěstí nastává podle nich kvůli snížení podílu jak těch lidí, kteří se cítí extrémně nespokojeni, tak těch, kteří se naopak považují za extrémně spokojené.

Bohatý a smutný - ilustrační foto

Obecně se zkrátka tíhne k průměru. Společenská spokojenost se stává jednolitou. Tyto trendy jsou prý patrné v USA od 70. let, v Německu od 80. let a v Británii od poloviny 90. let.

Na první pohled se to zdá být paradoxní, vždyť v posledních desetiletích ve vyspělém světě v čele s USA vzrůstá příjmová nerovnost, z čehož by se dalo usuzovat, že stoupne i nerovnost ve vnímání spokojenosti. Hlubší pohled však paradox vysvětlí. Stoupající příjmová nerovnost totiž opravdu vede k rozevírání nůžek spokojenosti. Například v USA tak od konce 90. let tlak na opětovné rozevírání nůžek spokojenosti sílí. Z dlouhodobé perspektivy je však tento tlak více než eliminován tlakem, který vyvolává ekonomický růst, a naopak vede k přivírání nůžek spokojenosti.

Hierarchie potřeb

Vysvětlení lze hledat v teorii hierarchie potřeb psychologa Abrahama Maslowa. S tím, jak ekonomika dále roste, jsou snáze uspokojovány potřeby chudých, týkající se například stravování či přístupu ke zdravotní péči.

Podíl lidí, kteří se cítí extrémně nespokojení, tudíž klesá. Na druhém pólu se bohatí stále neurotičtěji tážou: "Když jsem tak bohatý, jak to, že nejsem šťastnější?!" Snižuje se zde i podíl těch extrémně šťastných.

Pokud je příjmová nerovnost nutným důsledkem ekonomického růstu, pak je zároveň i daní, kterou platíme za stále "rovnější" a spravedlivější rozložení životní spokojenosti.

Co chceme, co potřebujeme, a co si myslíme, že chceme? Co chceme, co potřebujeme, a co si myslíme, že chceme? Svádíme celoživotní boj. Máme problém rozlišit potřeby a touhy. Proč nejsme nikdy spokojeni s tím, ...

Yaron Brook: Příštích 20 let rozhodne o osudu civilizace Yaron Brook: Příštích 20 let rozhodne o osudu civilizace YARON BROOK, přední objektivistický ekonom, říká: "Jsem bytostně přesvědčen, že Bill Clinton není šťastným člověkem. ...

reklama
reklama