Joseph Stiglitz: Kritik mezinárodních institucí, který vedl Světovou banku

| Tomáš Hart

Joseph Stiglitz se narodil v roce 1943 a patří k nejznámějším a nejvíce citovaným ekonomům na světě. Jeho akademická kariéra je dlouhá a úctyhodná, prošel Armhurst College, MIT, University of Chicago, Yale, Stanford, Oxford, Cambridge a dnes vyučuje na Columbia University v New Yorku. Byl také viceprezidentem a hlavním ekonomem Světové banky, i když dnes patří k jejím kritikům, což platí i pro Mezinárodní měnový fond.

Joseph Stiglitz

Stiglitz má také profesní vztah k České republice, je čestným doktorem Karlovy univerzity a členem výkonného a supervizního výboru CERGE-EI. V roce 2001 byl vyznamenán Nobelovou cenou za ekonomii. Pravidelně publikuje knihy i novinové články, v britském deníku The Guardian má svoji stránku. V roce 2000 stál u založení Iniciativy pro politický dialog při Columbia University, která se zaměřuje na otázky mezinárodního rozvoje. Krátkou dobu byl i v politice, v letech 1995 až 1997 vedl Radu ekonomických poradců prezidenta Clintona.

Neviditelná ruka trhu nevidí všechno

Do dějin ekonomie se již Stiglitz stihl zapsat svými pracemi o informační asymetrii a teorií efektivních mezd. Především studie o asymetrii informací, které mají jednotliví účastníci transakcí k dispozici, podle Stiglitze dokazuje omyly a omylnost autorů teorií o "neviditelné" ruce trhu. Vznikající tržní selhání proto podle něj ospravedlňuje přítomnost vlády v ekonomice, jen se podle situace a velikosti tržních nedostatků liší míra nejvhodnějších vládních zásahů. Vláda a podniky si navzájem nekonkurují a nemají se z ekonomiky vytlačovat, ale hledat a nalézat vhodnou míru koexistence.

Stiglitz upozorňuje, že tento proces nikdy nekončí, a doporučuje neustále prověřovat, zda změněné podmínky nevyžadují změnu i v míře vládních zásahů.

V 80. letech 20. století se věnoval otázce, proč v době recese a rostoucí nezaměstnanosti neklesnou mzdy natolik, aby se poptávka po práci srovnala s množstvím nabízené práce a nezaměstnanost se snížila. Podle Stiglitze se firmy během krizí obávají snížit mzdy, i když nezaměstnaní by práci za tyto mzdy vzali, protože jejich stávající zaměstnanci by za méně peněz začali odvádět méně práce - firmy by si tedy nijak nepomohly. A protože se firmy z různých důvodů bojí nahradit jedny pracovníky jinými, nedokáží nijak zvýšenou nabídku práce využít ve svůj prospěch a prospěch celé ekonomiky.

Stiglitz také stál u zrodu takzvané třetí cesty, se kterou byli populární prezident Clinton a bývalý britský premiér Tony Blair. V té se projevil jeho 25letý akademický výzkum.

USA nejsou zemí rovných šancí

S příchodem ekonomické krize v roce 2007 získal Stiglitz další "střelivo" ve své obhajobě názorů na negativní vývoj americké společnosti a ekonomiky zhruba od roku 1970. Stiglitzovi vadí, že se příjmy v USA již několik desetiletí přesouvají ve prospěch majitelů kapitálu, horního jednoho procenta, na úkor zbývajících 99 procent, tedy všech pracujících a střední třídy.

USA čeká nejhorší deprese všech dob. Proč to skončí tak špatně? USA čeká nejhorší deprese všech dob. Proč to skončí tak špatně? Amerika příkladem prosperity a pokroku? Bývávalo! Většina z nás raději zavírá oči nad tím, jak ...

  • 1
  • 2
reklama
reklama