Gary S. Becker: Ekonom z chicagské školy, podle kterého jsou BRIC důkazem, ne popřením fungování kapitalismu

| Tomáš Hart

Gary S. Becker (*1930), patří mezi nejvýznamnější představitele tzv. chicagské školy a mezi americké držitele Nobelovy ceny (1992). Je profesorem na University of Chicago a seniorním badatelem Hoover Institute na Stanford University.

Gary S. Becker

Becker se mezi světovými ekonomy pohybuje již více než 60 let. Jeho práce a ekonomické argumenty byly silně ovlivněny Miltonem Friedmanem a jeho skepticismem vůči účinnosti vládních zásahů do ekonomiky.

Zastánce trhu

Beckerovy názory nijak zásadně nezměnila ani současná ekonomická krize, protože - jak několikrát zopakoval - vláda (myšleno vláda USA) nevystupuje v roli zachránce národního hospodářství a finančních trhů, ale je spoluviníkem a tím, kdo dopustil, aby věci zašly tak daleko. Becker souhlasí, že za určitých podmínek může vláda skutečně věcem napomoci, trvá však na svém přesvědčení, že trhy v naprosté většině případů (ne vždy) vedou k lepším výsledkům než vládní intervence a že jednotlivci dokáží pro sebe zvolit lepší rozhodnutí, než by jim přisoudilo nějaké vládní nařízení.

Nesouhlasí ani s tím, že státem řízený kapitalismus, třeba jako v případě zemí BRIC, vede v současnosti k lepším výsledkům. Podle něj jsou ti, co to říkají, krátkozrací, protože se na věci dívají z perspektivy posledních několika málo let. Becker upozorňuje, že všechny tyto země se za posledních několik desetiletí posunuly k tržnímu fungování ekonomiky, takže podle něj tyto země spíše úspěch "západního" kapitalismu potvrzují, než vyvracejí.

Becker je součástí té skupiny ekonomů, kteří ekonomiku nepovažují za primárně technickou vědu, ale za sociální vědu s implikacemi do každodenního života jednotlivců, kteří svými rozhodnutími dávají jasné signály o svých preferencích. Byl u zrodu takzvané rodinné ekonomiky, která popisuje rozdělení práce nebo kapitálu mezi členy rodiny a věnuje se rodinným rozhodnutím o uzavření manželství nebo počtu dětí z ekonomického pohledu.

Ekonomie jako sociální věda: Teorie zkaženého dítěte

Ekonomickými principy popisoval také další sociální jevy, například diskriminaci, zločinnost nebo drogové závislosti. Patří ke světovým špičkám v oblasti takzvaného lidského kapitálu, tedy způsobu, jak lidské znalosti přeměnit na produkci co největší ekonomické hodnoty.

Širokou popularitu, a to i mezi neekonomy, si získala Beckerova teorie zkaženého dítěte (rotten kid theorem). Popisuje situaci, kdy jedno "zkažené" dítě, pro které je normální, že chce ublížit svému sourozenci, je finančními rozhodnutími rodičů vedeno k tomu, že místo škodění je v jeho zájmu, aby se jeho sourozenci vedlo co nejlépe.

Toho lze docílit například tak, že rodiče ve své závěti odvodí výši dědictví od toho, v jaké finanční situaci se budou pozůstalí nacházet – čím lépe na tom budou, tím méně zdědí a naopak. V takové situaci bude i v zájmu "špatného" potomka, aby se jeho sourozenci měli v době vyřizování závěti co nejlépe, protože potom zbude více pro ně. Budou své sourozence proto podporovat, i když to pro ně není přirozené. Beckerovy závěry ovlivnily zákony některých asijských zemí, které upravují vztahy starých rodičů na penzi a jejich stále ještě pracujících potomků.

V rámci jeho bohaté publikační činnosti vyniká především práce o ekonomice rasové, pracovní, náboženské či jiné diskriminace, kterou shrnul ve své knize The Economics of Discrimination. Již na konci 60. let minulého století, kdy západní společnost procházela důležitými změnami, dokázal, že diskriminace je finančně nevýhodná a škodlivá pro obě strany. Nepřekvapí, že jako zastánce chicagské školy nachází lék proti diskriminaci především v otevřené konkurenci, kdy firmy s otevřenou politikou zaměstnanosti získávají výhody z různorodosti svých zaměstnanců.

Joseph Stiglitz: Kritik mezinárodních institucí, který vedl Světovou banku Joseph Stiglitz: Kritik mezinárodních institucí, který vedl Světovou banku Joseph Stiglitz se narodil v roce 1943 a patří k nejznámějším a nejvíce citovaným ekonomům ...

reklama
reklama