Proč státy kolabují: Vykořisťování znovu na scéně?

| Jakub Kučera

Řídí naši společnost úzká elita se snahou bezohledně maximalizovat svou moc a bohatství? Je současný demokratický ideál – umožnit co největšímu počtu lidí co nejlépe uplatnit své dovednosti – pouhou utopií? Mají levicoví odpůrci současného kapitalismu pravdu? Kniha ekonomů Darona Acemoğlua a Jamese Robinsona Why Nations Fail (volně přeloženo "Proč státy kolabují"), která vyšla v loňském roce, spustila širokou debatu. Marxistický pojem "vykořisťování" čeká na svou renesanci.

Why Nation Fail

Příčiny kolapsu

Kniha Why Nations Fail na položené otázky přímo neodpovídá, vlastně si je ani takto neklade. Pánové Acemoğlu a Robinson se ve svém díle jen pokusili rozlousknout problém, který výstižně shrnuje název – proč některé státy kolabují (například Libérie), a proč jiné ne (třeba USA či Spojené království). Odpověď spatřují v institucionálním vývoji, kdy ti úspěšní postupem doby vybudovali otevřené (inclusive) ekonomické a politické instituce, zatímco ti neúspěšní se ocitli v začarovaném kruhu "vykořisťujících" (extractive) institucí.

Otevřené instituce mají za cíl ekonomickou a politickou participaci co nejširších společenských vrstev. Oproti tomu jsou ty "kořistnické" využívány "vykořisťujícími elitami" k udržení statusu quo a zabránění jakýmkoli změnám v jejich neprospěch. Nedochází tak k takzvané kreativní destrukci (creative destruction), při které díky technologickému pokroku nastávají hospodářské a společenské změny. Jako příklad z minulosti dobře slouží industrializace, která vedla k zániku mnohých řemesel a vzniku nové vrstvy průmyslníků. Ta postupně nahradila tradiční aristokratické elity.

Příčiny rozdílného institucionálního vývoje v různých zemích lze asi nejlépe demonstrovat na kolonizaci Jižní a Severní Ameriky. Autoři zmiňují méně známý případ španělské expedice, která se vylodila na místě dnešního Buenos Aires. Mnozí by si pomysleli, že okolí argentinské metropole muselo námořníkům připadat jako země zaslíbená, s úrodnou půdou a klimatem velmi připomínajícím to španělské. Ve skutečnosti conquistadoři v oblasti příliš dlouho nepobyli a přesunuli se podél proudu řeky La Plata do dnešní Paraguaje, horším přírodním podmínkám navzdory. Příčinou tohoto přesunu byla skutečnost, že v okolí Buenos Aires nebyl dostatek indiánů, kteří by se dali vykořisťovat.

Vůdci první anglické kolonie v Jamestownu narazili na obdobný problém – nedostatek zotročitelných indiánů. Protože se ale nemohli snadno přemístit někam dále, kde by si přišli na své, museli změnit přístup a postupným zavedením otevřených institucí (půda zdarma, spravedlivé soudnictví, zastupitelské sbory) přilákat dostatek kolonistů. Nutno dodat, že anglická společnost již tehdy vykazovala celou řadu předpokladů pro vytvoření těchto institucí, zatímco Španělsko mělo nakročeno opačným směrem.

Čína, nebo USA?

Případy z minulosti jsou poměrně snadno uchopitelné. Co si ovšem pod "vykořisťovatelskými elitami" představit nyní? Existují ještě vůbec? A pokud ano, kde? Právě tyto otázky rozpoutaly v úvodu zmiňovanou diskuzi. Určitý popud k tomu dali i sami autoři, když označili Čínu za "vykořisťovatelský" systém a USA za otevřenou společnost, přičemž je jasné, který systém má být dlouhodobě výhodnější.

Podnikatel a politický aktivista Ron Unz v The American Conservative ale správně upozorňuje, že se boom čínského hospodářství pozitivně odrazil na životech velké části čínské populace, například zvýšením reálných mezd o 150 % za posledních 10 let (mimo zemědělský sektor). Naopak v USA mediánové příjmy posledních 40 let stagnovaly, a to navzdory celkovému ekonomickému růstu. Vyvstává tak před námi obraz odlišný od toho, který nám předkládají Acemoğlu a Robinson.

  • 1
  • 2
reklama
reklama