Platíme přidanou hodnotu. Jinak by býval i Picasso maloval za hodinovou mzdu

| Václav Lorenc

Jedna z legend o Pablu Picassovi vypráví o tom, jak seděl v parku a kreslil. Přistoupila k němu bohatá dáma a pravila: "Jste to vy, mistře Picasso?" Odpovědí bylo souhlasné přitakání.

Pablo Picasso

"Musíte mi namalovat portrét!"

Picasso se chvíli díval na dámu, pak jedním tahem nakreslil portrét a podal jí ho.

"To je perfektní! Přesně jste mne vystihl. Kolik vám dlužím?"

"Deset tisíc pesos," odpověděl umělec.

"A-a-ale," začala mumlat dáma. "Vždyť vám to trvalo jen pár sekund."

Picasso odpověděl: "Madam, dal jsem do toho zkušenosti z celého svého života."

Moc nevěřím, že je ta historka pravdivá. Nicméně výborně popisuje častou situaci, kdy čas strávený nad nějakou aktivitou, není úměrný hodnotě, kterou aktivita přináší. Jako bývalý zaměstnanec to dobře znám.

Proč je tedy většina z nás placena hodinovou mzdou? Jak nastavit správně cenu za služby?

Tuto znalost může využít téměř každý. Pokud podnikáte, možná prodáváte služby. A kdokoli z nás se může dostat do situace, kdy bude služby nakupovat, například objednávat dělníky na opravu koupelny.

V zásadě máme tři základní možnosti:

  • Hodinovou sazbu

  • Fixní cenu za projekt/službu

  • Podíl na zisku, který projekt/služba přinesla

Každý ze tří výše uvedených způsobů jinak eliminuje riziko a dává prostor vytvořit hodnotu projektu. Uf, ta poslední věta je příliš abstraktní i pro pořad Katovna. Abych to pořádně vysvětlil, nezbývá mi nic jiného než kreslit.

Ukáži vám příběh – životní cyklus služby, kde je pro každé stadium vhodná jiná struktura ceny. Přidám ještě manuál, jak nastavit strukturu ceny pro jednotlivé projekty.

  • 1
  • 2
reklama
reklama