Chris Anderson: "Zdarma" – budoucnost radikální ceny

| Michal Kašpárek

Všimli jste si, kolik věcí, za které byste před deseti lety utráceli velkou část výplaty, teď získáváte zdarma? Informace, software, hudbu, telefonování, vedení bankovního účtu (dobře, jak kde). Když vychytáte akci aerolinek, je skoro bezplatné i létání po Evropě. Stará ekonomická moudrost říká, že nic jako oběd zadarmo neexistuje. Šílenství zákazníků spouštěné barevnou nálepkou "ZDARMA" však svědčí o tom, že nulová cena je fenoménem, kterému stojí za to porozumět.

Chris Anderson - Free: The Future of a Radical Price

Chris Anderson, šéfredaktor časopisu Wired, ukázal svůj pozorovací ekonomický talent už v knize Long Tail. V loňské Free: The Future of a Radical Price ("Zdarma: budoucnost radikální ceny") se Anderson zaměřil právě na služby a zboží poskytované bezplatně. Pokud jim chcete porozumět, je jeho tím nejlepším začátkem.

100krát se vlk najedl, a koza zůstala celá

Jak si někdo může dovolit nabízet něco zadarmo? Podle Andersona existuje několik dlouho používaných náhražek okamžité platby:

  • Zboží, které je zdarma nebo pod nákupní cenou, může být financováno placenými produkty a službami. Když vám restaurace nabídne hodně levný oběd, zřejmě o to více vydělá na pivu. Anderson tento model označuje za obecně známý a starý, a příliš se mu proto nevěnuje.

  • Občas za to, co je zdarma, zaplatíte později. Dostali jste od operátora "zadarmo" nový telefon? Blahopřejeme, ale tu dvouletou smlouvu vám nezávidíme.

  • Někdy platící dotují ty neplatící. Na tomto principu fungují jak diskotéky, do kterých mají dívky vstup zdarma a platí jen kluci, tak třeba progresivní zdanění.

Anderson pak popisuje další, novější modely (nastolené hlavně digitální kulturou), jak vydělat na poskytování zboží a služeb zdarma:

1. Obchodní trojúhelníky

Vydavatelé online médií nabízejí svůj obsah čtenářům a divákům zadarmo, místo toho prodávají reklamní plochy inzerentům. Podobně Visa a MasterCard nevydělávají přímo na samotných držitelích karet, ale na obchodech, kde se dá kartami platit.

2. Model "freemium"

Kombinace anglických slov "free" a "premium" označuje služby, jejichž základní verze je zdarma, za vyšší verzi však musíte zaplatit. Anderson jako příklad uvádí webový nástroj pro sdílení fotografií Flickr.com. Tam si každý může zdarma vytvořit svoji galerii. Pokud však má problém s omezením velikosti fotek nebo jejich počtu, může se rozloučit s 25 dolary ročně.

3. Nepeněžní trhy

Kupte jednu, dostanete druhou zdarma!

Občas lidé svoje schopnosti nevyměňují za peníze, ale za uznání komunity, možnost kariérního růstu a podobně. Možná až klišé je Wikipedia – "otevřenou encyklopedii" editovaly už miliony lidí z celého světa, přestože jim za to nikdo neplatil.

Anderson téměř na každé stránce uvádí malou případovou studii, čímž podporuje svá tvrzení. Pro vcelku univerzální návod, jak si vydělat na slušné živobytí pomocí něčeho, co nabízíte zdarma, si půjčuje příběh americké kutilské firmy Adafruit Industries:

  • nabídněte zdarma informace o určitém tématu. Vytvořte kolem takových informací komunitu;

  • pomocí těchto lidí navrhněte zboží, o které mají skutečný zájem, a odměňte je tím, že jim toto zboží dáte zadarmo;

  • pro zákazníky, kteří mají více peněz než času, ochoty nebo schopnosti riskovat, vytvořte „naleštěnou“ verzi produktu;

  • dělejte to pořád dokola, s přirážkou 40 %.

    • 1
    • 2
reklama
reklama