Výhled Citi na rok 2011: Růst bude pokračovat, ale nevyvážený
V roce 2011 bude zřejmě pokračovat ekonomický růst. Podle Citigroup poroste světový HDP o 3,4 % v roce 2011 a 3,8 % v roce 2012. Tempo tedy bude o něco nižší než letos (3,9 %), ale stále nad průměrem let 1999 až 2008 (2,9 %). Expanze bude stále velice nerovnoměrná, a to více než během přechozích hospodářských oživení.
Mladé asijské trhy by měly opět překonat svět díky pokračujícímu transformačnímu boomu v Číně a Indii, a to nejen v roce 2011, ale po mnoho dalších let.
Průmyslové země by celkově měly zaznamenat pouze mírný růst. Bude pokračovat boj s dluhy v soukromém sektoru a snaha o fiskální konsolidaci. Rozdíly pravděpodobně zůstanou akutní v eurozóně, s pokračujícím nadprůměrným růstem v Německu, ale - a to i po recesí – s malým nebo žádným růstem v zemích okrajových zemích eurozóny.
USA
Mírné oživení by mělo pokračovat, ale s nižším než obvyklým příspěvkem ze strany spotřeby, zvláště kvůli sektoru bydlení, kde přetrvávají rizika poklesu.
Nízká inflace a omezený pokles nezaměstnanosti ponechají podle Citigroup měnovou politiku v akomodativním nastavení i v roce 2011 a v dalším období. V této prognóze předpokládá Citi odložení plánovaného zpětného zvýšení daní.
Nedojde-li k novým šokům k rizikovému apetitu, mohly by cyklické síly postupně uvozovat mírně vyšší dlouhodobé úrokové sazby, a to i přes opačnou snahu politiků.
Eurozóna
Podle Citigroup bude krize vládních dluhů pokračovat i v roce 2011. Celkově očekává mírný růst HDP v eurozóně, a to s velkou odlišností mezi fiskálně nakaženými zeměmi na periferii a Německem.
V tomto prostředí zůstane inflace pravděpodobně nízká a banka očekává, že ECB ponechá úrokové sazby nezměněné na 1 % až do roku 2012 - i když by ECB mohla přistoupit k zvýšení dříve, pokud růst peněžní zásoby/úvěrů a inflační očekávání budou ohrožovat další vývoj.
Čína
Hlavním cílem bude udržet rovnováhu mezi inflací a ekonomickým růstem. V roce 2011 bude růst Číny záviset na toleranci autorit vůči inflaci a jejich schopnosti ji ovlivňovat.
Citi očekává v roce 2011 růst HDP o 9,2 % a růst spotřebitelských cen o 4,6 %.
Rok bude rozhodující pro ekonomickou a politickou přeměnu Číny. jde totiž o první rok 12. pětiletky a poslední dva roky současné administrativy pravděpodobně povedou k určitým změnám v rovnováze domácích investic a spotřeby.
Sazby
Fed, ECB i Bank of Japan pravděpodobně podrží úrokové sazby nezměněné. První zvýšení sazeb v eurozóně lze očekávat až v roce 2012. Fed bude pravděpodobně držet sazby beze změny hlouběji do roku 2012 a BoJ alespoň do pozdního období roku 2013.
Pouze několik průmyslových zemí pravděpodobně zvýší sazby v roce 2011: ty s vysokým růstem (např. Austrálie, Švédsko, Švýcarsko) a (se zamrzlou inflací) zřejmě ve Velké Británii.
Naproti tomu, diky silnému růstu a zvyšujícím se inflačním tlakům, by mělo dojít ke zvyšování sazeb napříč mladými ekonomikami v Asii a Latinské Americe. Podle Citi zvýší Čína sazby o dalších 125 bazických bodů do konce roku 2011 a v dalších letech bude pokračovat.
Dluhy
Neexistuje žádný absolutně bezpečný vládní sektor. Analýza úrokových sazeb musí být prováděna společně s úvěrovou analýzou.
Irský záchranný balík poskytne nějaký čas, ale neřeší zásadní otázku solventnosti. Irský případ rovněž ukazuje, že je třeba vytvořit režim pro řešení bankovního sektoru na úrovni eurozóny/EU.
Podle Citi Portugalsko pravděpodobné brzy přistoupí k využití peněz ze záchranného fondu.
Mladé trhy
V mnoha ohledech končí rok 2010 stejným způsobem jako začínal. Silný růst v mladých ekonomikách (emerging markets), který je spojen se dvěma druhy rizik: těmi spojenými s hojností, a těmi spojenými se zklamáním.
Celkový růst HDP mladých ekonomik 6,1 % by ve srovnání se 2 % na vyspělých trzích sám o sobě mohl být silným magnetem pro kapitálové toky. K tomu přispívá i relativní rozpočtová stabilita mladých ekonomik společně s faktory odrážejícími vysokou úroveň globální likvidity a velmi nízkých reálných krátkodobých úrokových sazeb v USA.
Všechny tyto faktory jsou rizikem pro spotřebitelské ceny, především potravin, a ceny aktiv. To ponechává mladé ekonomiky zavázány k přísnější měnové politice, což může způsobit "bolesti hlavy" v podobě nežádoucího přílivu "horkých peněz".
U "strany hojnosti" představuje tedy hlavní nebezpečí to, že se řada rozvíjejících se ekonomik potýká s nadměrným přílivem kapitálu. Citigroup i přes býčí náhled na měnové kurzy mladých ekonomik předpokládá, že měnové intervence pravděpodobně i nadále zůstanou důležitým nástrojem hospodářské politiky.A totéž platí pro další kontroly přílivu kapitálu.
Na rozdíl od posledního období, kdy byly tyto kontroly široce použity v EM - na počátku 90. let – jsou dnešní rozvahy mladých ekonomik zdravější, a tak odhodlání bránit nevítanému přílivu kapitálu může být silnější. Největším argumentem proti kapitálovým kontrolám je pravděpodobné budoucí zhoršení běžných účtů v mnoha rozvíjejících se ekonomikách, což zvýší potřebu těchto zemí shánět zahraniční zdroje peněz.
U "strany zklamání" jsou patrná dvě hlavní rizika – ta, která byla rovněž na začátku roku:
riziko směrem dolů u růstu čínské ekonomiky
možné ohrožení globálního apetitu k riziku, které může pramenit z krize vládního dluhu zemí eurozóny.
Přílišné zpřísnění hospodářské politiky v Číně by představovalo především hrozbu pro Asii a Latinskou Ameriku, zatímco prohloubení evropské krize představuje nejviditelnější riziko pro CEEMEA region, kde růst v mnoha zemích závisí zejména na silném vnějším prostředí.