Riziko a vy: (Ne)spoléhejte na mozek

Chápání rizika

V uplynulých desetiletích se výzkum lidského mozku zabýval mimo jiné otázkou přístupu jednotlivce k riziku. Vědci tvrdí, že odhalili nervové struktury – mapy vědomí -, které určují, jak jsme schopni se vypořádávat s rizikem.

Mohl by někdo skákat s padákem, šplhat na Everest nebo se zadlužit kvůli startu podnikání, pokud by se nechal ovládat strachem? Někteří neuropsychologové si myslí, že jsou za schopnost cítit strach (nebo také radost) odpovědné amygdaly, dva útvary hluboko v mozku.

V časopisu Current Biology vyšla podivuhodná studie, v níž vystupovala žena, jejíž amygdaly byly poškozeny. Všechny její reakce zůstaly normální, akorát se ničeho nebojí. Třeba se kdysi Mark Zuckerberg někde praštil do hlavy...

Jane Joseph z Lékařské univerzity v Jižní Karolíně prováděla se svým týmem psychologické testy. Vědci "skenovali" mozek při hraní hazardních her. U lidí, kteří se ukázali jako averzní k riziku, se na snímcích "rozsvěcely" stále větší části mozků, když se snažili najít nejlepší strategii. Jako by instinktivně povolávali stále více nervových "posil" ve snaze vyzrát na nejistotu spojenou s rizikem.

V byznysu takovým lidem chvíli trvám, než se rozhoupou a rozjedou novou strategii, nový plán, nebo dokonce nový byznys.

Toužíte po úspěchu? Tak zahoďte rozum! Naproti tomu lidé, kterým riziko nevadí, svá nervová spojení "odstříhávali". Jejich mozek se dostal do stavu, kdy si řekli, že to zkrátka nějak dopadne. Dodatečné informace je již nezajímaly.

Potenciální výnos a ochota riskovat

Jiný experiment se zabýval citlivostí na očekávané výnosy. Bylo zkoumáno vzrušení z vidiny zisku s přihlédnutím ke strachu z potenciálních ztrát. Lidé, kteří v tomto testu dosáhli nejvíce bodů, zapojovali opět určité části mozku s neobvykle velkou intenzitou, když jim byly prezentovány situace s největší pravděpodobností ztráty.

Tito jedinci měli tendenci být úspěšnější než druzí, kteří byli méně "výnosově" citliví. Jane Joseph však upozorňuje, že je potřeba výnosovou citlivost chápat správně - nejcitlivější lidé sice věnovali velkou pozornost variantám s velkou pravděpodobností ztráty, ale neznamenalo to, že by je strach ze ztrát svazoval.

Helen Pushkarskaya, členka výzkumného týmu, vypátrala zajímavé rozdíly v tom, jak se lidé dokážou vypořádávat s různými druhy nedostatků v informacích, které oddělují podnikatele od manažerů.

Manažer vs. podnikatel

Pushkarskaya definuje "dvojznačnost" jako situaci, kdy sice nevíme, jak jev dopadne, ale rozdělení pravděpodobnosti je poměrně stabilní. Jde o prostředí, ve kterém obvykle operuje manažer. Tzv. "prostor neznalosti" je naproti tomu prostředí, kde pravděpodobnost není jasně daná a mění se. V této atmosféře musí fungovat úspěšní podnikatelé. Dalším důležitým faktorem při řízení rizika je schopnost poučit se z chyb. Proti sobě byly postaveny dvě skupiny. První věřila tomu, že je inteligence vrozená, tedy neovlivnitelná. V té druhé naopak lidé vycházeli z toho, že se schopnosti zlepšují na základě úsilí a zkušeností. Lepší výkonnosti při řešení úkolů dosáhla první skupina.

Investování: Poučte se z cizích chyb

Bohužel se nepodařilo zjistit, zda tento postoj zmobilizuje mozek k lepší funkci, nebo naopak mozek ovlivňuje postoj. Každopádně bylo prokázáno, že někteří jedinci dokážou zvyšovat svou inteligenci díky schopnosti učit se ze svých chyb.

Riskuj!

Poslední úlohou vědců bylo zjistit, co lidský mozek přesvědčí, aby šel do rizika. Roy Baumeister, profesor psychologie na Florida State University a spoluautor nové studie Willpower: Rediscovering the Greatest Human Strength (Síla vůle: Znovuobjevení nejsilnější lidské stránky), přirovnává vůli k energii, která je v automobilu využívána k pohonu motoru.

Profesor tvrdí, že může být inteligence zvyšována praxí, stejně jako díky posilování rostou svaly. K podstoupení rizika je zapotřebí silná vůle, která vás přiměje udělat první krok do neznáma. Bohužel i dočasná "indispozice" vědomí může ovlivnit schopnost úspěšně řídit riziko.

Studie jeho doktorandky Jessicy Alquist dokonce ukázala, jak "vybité psychické baterky" ovlivní různé typy lidí při rozhodování o riziku. Rizikově averzní lidé byli při vyčerpání ochotni jít do mnohem nižšího rizika než obvykle. Jejich vůle jim totiž za normálních okolností pomáhá překonávat strach z neznáma a podstupovat alespoň malá rizika. Naproti tomu vyčerpaní lidé vyhledávající riziko, kteří využívají běžně svou vůli k sebeovládání, byli najednou ochotni akceptovat i varianty, kde byla šance na úspěch mizivá.