Akcie: Kde že je ta party?
|

Akcie: Kde že je ta party?

Ocenění amerických akcií je navzdory letošní korekci vysoce nadprůměrně, podle pesimističtějších komentátorů dokonce šílené. Ale šílenství investorů, které zkušenější z nich pamatují z období dvou předchozích nákupních mánií, stále nikde.

Americké akcie Diverzifikace investic Ocenění P/E Investiční bubliny Optimismus na trzích

V roce 2006, když vrcholila bublina na americkém nemovitostním trhu, byly reality dominantním tématem většiny neformálních konverzací na Wall Street. A za domy se nabízely stále horentnější sumy často bez pořádné prohlídky. Věřilo se, že ceny nikdy nenarazí na strop. A narazily. Ve svém i tak dnes žijí asi dvě třetiny Američanů.

Navzdory vyspělosti a dlouhé tradici akciového trhu není držení cenných papírů tak rozšířené, do akcií různými cestami investuje asi 52 % dospělých v USA. Šílenství spojené s technologickou bublinou na konci druhého tisíciletí již lehce upadá v zapomnění, ale občas se připomene. Byly to divoké časy – IPO téměř čehokoli šly na dračku, některé fondy vydělávaly 100 % za rok, Dow měl co nevidět narůst na 36 000 bodů a internet měl změnit vše od pečení housek po půjčování bagrů.

Éra pochyb(ovačů)

Současnost na trzích je poněkud jiná. Ano, v čerstvé paměti máme bláznivý vývoj kurzu bitcoinu (a není všem dnům konec), máme zde několik akciových obsesí typu FANG, FAANG a FAANGM, připomínajících dnes již zaprášené Nifty Fifty, ve velkém se shortuje volatilita a burzovně obchodované fondy kupované s mnohonásobnou pákou připomínají všechno možné, ale ne klidný konzervatismus. Ale že by nálada na trhu byla bláznivě euforická, to tedy ne.

Jistě, americký akciový index S&P 500 se vzhledem k zisku na akcii obchoduje nejdráže za mnoho let a Shillerovo P/E bylo vyšší vlastně jen na přelomu tisíciletí. Když jsou valuace takto vysoké, proč není na trhu větší euforie?

Možná dnešní šílenství pochopíme až zítra. Možná nebudeme chápat, proč investorům nebyly podezřelé biliony dolarů, jež firmy utratily za vlastní akcie. Snad bude růst ziskových marží teprve později podroben důkladné analýze ve světle daňových úlev a (bez nich) jen střídmého růstu zisků samotných. Třeba naplno pochopíme, že dlouhodobá kombinace nízkých sazeb a rostoucích cen akcií byla jedna velká hloupost.

Velcí (ne)jsou hloupí

Možná jsou drobní investoři a jejich často zmiňovaná náchylnost k emotivnímu rozhodování v současnosti determinované stále více technologiemi upozaděni, aktivní správa investic ustupuje indexovým nástrojům a nejpodstatnějšími aktivními hráči na trhu nejsou individuální, ale institucionální investoři. A ti nechtějí a nesmějí navenek působit hloupě.

Také se v posledních letech často říkalo, že o akcie není zájem pro jejich kvalitu, ale proto, že ostatní investice nenabízejí atraktivní výnosy. Častěji se říká, že dluhopisy jsou špatná investice, než že akcie jsou skvělá volba. Možná celé současné šílenství není v nakupování akcií, ale v pomlouvání dluhopisů. Držení části peněz právě v bondech ale i dnes zajistí, že byť při růstu výnosů mohou peníze v dluhopisech ztrácet třeba i několik procent ročně, není to nic proti ztrátám z držení akcií, které by vyžadoval potenciální návrat jejich ocenění na historicky běžné úrovně.

Zdroj: HumbleDollar