Co je špatně s Robinhoodem?
|

Co je špatně s Robinhoodem?

Odpůrci on-line retailové makléřské firmy berou svoji kritiku za špatný konec. Robinhood nemanipuluje trhem, ale je horší než kasino.

Trading Rizika Ponaučení pro investory Pravidla a doporučení pro investování

Když je vám dvacet let, ještě si v Americe nesmíte dát drink. Když jde ale o to, abyste se směli finančně zruinovat na několik životů dopředu, jste už staří dost. "Jak může dvacetiletý kluk bez vlastního příjmu dostat skoro milion cizích dolarů, aby s nimi obchodoval?" ptal se 12. června Alexander Kearns ze 150tisícového města Naperville v americkém státu Illinois. On-line makléř Robinhood mu ten den sdělil, že na burze prohrál tři čtvrtě milionu dolarů. Kearns udělal, o čem by v jeho pozici přemýšlel kdekdo - spáchal sebevraždu.

Později vyšlo najevo, že to bylo nedorozumění technického rázu. Kearns měl předtím otevřený relativně komplikovaný obchod s opcemi. Jak konkrétně transakce probíhala, si Robinhood nechal pro sebe (jak má ve zvyku ohledně ledasčeho), ale tři dny po tragickém Kearnsově činu se jeho účet spravil na 16 tisíc dolarů v plusu, nikoli -738 tisíc dolarů, jak tvrdil původně.

Jeden ze způsobů, jak se taková věc může stát, popsal časopis Forbes. Kearns mohl uzavřít obchod, jemuž se říká bull put (znamená to, že nastavil hranice, jimiž omezil výši případného zisku i ztráty). Detailně vzato jde o dva potenciální obchody, které se mohou (podle pohybu ceny obchodovaných akcií) vzájemně částečně vyrušit, protože dosáhnete velkého zisku i velké ztráty najednou. Z důvodů ryze technických se může stát, že ona ztráta již na vašem kontě vidět je, zatímco zisk ještě ne. Právě to se zřejmě stalo Kearnsovi, který měl za to, že obrovskou ztrátu má na účtu již po vypořádání všech transakcí.

Terč kritiky

Dobrá otázka je, proč Robinhood neumí v takovou chvíli ukázat hlášku "pozor, toto není konečný stav, nejste úplně švorc!". Nejlepší odpověď je, soudě podle četných jiných příkladů, že managementu příliš nesejde na tom, zda kvůli nesmyslně nastavenému uživatelskému rozhraní jeho aplikace někdo třeba neskočí pod vlak. Tedy nebýt špatného PR, ale to je zase úplně jiný problém.

Vzápětí po Kearnsově činu se celkem pochopitelně Robinhood stal terčem všelikých nařčení (a to ještě může být firma ráda, že Kearns nebyl černé pleti, protože asi tušíte, co by se dělo.

Robinhood jako tržní fenomén současnosti aneb Jak investoři přifukují spekulativní bubliny
Koronavirová krize, březnový propad akciových trhů a nové investiční aplikace, které umožňují obchodovat bez poplatků, přitáhly k obchodům s akciemi i nezkušené nováčky. Ti pak svými obchody přispívají k tvorbě cenových bublin, když kvůli nim akcie některých, často menších a málo známých, firem nečekaně prudce posílí, aby vzápětí spadly na zlomek původní ceny. Někteří experti fenomén takzvaného robinhoodového trhu přirovnávají k internetové bublině z přelomu tisíciletí, tedy k podobným cenovým skokům technologických firem z doby počátku internetu.

Výstřední blog Zero Hedge se do Robinhoodu obul kvůli tomu, že údajně jeho obchodní model napomáhá volatilitě trhu. Jiná linie kritiky si zase vzala na paškál fakt, že Robinhood za úplatu deleguje obchody od svých klientů firmám, které provozují vysokofrekvenční obchodování, pročež klienti nedostávají nejlepší možnou cenu (právě kvůli tomu, že si Robinhood účtuje provizi). Obě tvrzení mohou obsahovat kus pravdy.

Zakladatelé firmy Baiju Bhatt a naturalizovaný Bulhar Vladimir Tenev roce 2013 identifikovali neobvyklou díru na trhu - poplatky makléřských firem. Sestrojili proto model, který je zadarmo (nebo se tak alespoň tváří). Také jeho aplikace vytváří dojem, že je to všechno jen prostá hra – smajlík tu, smajlík tady; uzavřete-li obchod, začnou se sypat konfety. Robinhood také umožňuje nulový minimální vklad pro založení účtu. Jde koneckonců o hru, tak coby ne.

Letos na jaře se obchodování on-line kvůli koronaviru stalo obrovsky populární zábavou a Robinhoodu rostl počet klientů rychleji než ostatním. Mnoho konkurentů se tedy rozhodlo vlastní poplatky také zrušit, a Robinhood najednou nevypadal nijak dobře.

Tou dobou však vyšlo najevo, že ve skutečnosti firma má, aniž by to komu zmínila, další významný zdroj příjmů. Je jím systém, jemuž se na Wall Street říká payment for order flow a znamená, že Robinhood deleguje kšeft generovaný jeho klienty někomu, kdo je ochoten za něj zaplatit. Ten někdo jsou fondy, které se živí vysokofrekvenčním obchodováním. Na každé transakci vydělávají zlomky haléřů, přičemž nepatrnou část z nich odevzdají jako provizi tomu, kdo jim transakci přihrál.

Podle Bloombergu činí tyto provize zhruba polovinu příjmů Robinhoodu. Ten sice nenechává nikoho nahlédnout pod pokličku svých financí (a coby firma v soukromých rukou si to může dovolit), ale zprávu se nijak nesnažil popřít.

Za co (ne)může Robinhood?

Je tedy možné, aby Robinhood, jehož valuace letos po posledním kole financování stoupla na více než 8 miliard dolarů a který vykazuje řádově vyšší četnost obchodů s opcemi než jeho konkurenti (ačkoli lze předpokládat, že v nesrovnatelně menších objemech), skutečně "akcentoval pohyby trhu", jak tvrdí Zero Hedge a další?

Studie Barclays a Société Générale říkají, že spíše ne. "To první, co je zřejmé, je to, že mezi celkovým objemem akcií indexu S&P 500 v držení klientů Robinhoodu a výnosy celého indexu je jen malá souvislost. To samo o sobě zpochybňuje představu, že retail má nějaký podstatný vliv na tržní výnosy," cituje Barclays datovou stránku Robintrack, která se takovými věcmi zabývá. Právě naopak, čím větší oblibě se nějaký titul těší u klientů Robinhoodu, tím nižších výnosů dosahuje. Takže Robinhood možná oživil retailové obchodování, ale na celkové výsledky trhu to má pramalý vliv. Francouzská banka pak došla k podobným závěrům, byť z jiného konce, píše list Financial Times.

Kritika praxe, podle níž provize za zprostředkování, již si Robinhood účtuje od vysokofrekvenčních obchodníků (HFT), je vysoká, je podle Matta Levinea z Bloomberg View farizejská a obchází hlavní problém. Tím je prostý fakt, že Robinhood láká mladé lidí (a z definice nezkušené investory) do obchodování, jemuž stěží mohou rozumět. Komplikované transakce s opcemi (ve spojení s nešikovnou komunikací) si v případě Kearnse vyžádaly oběť nejvyšší. Doplácí na ně však i spousta dalších, a to těch, jejichž špatně informovaná rozhodnutí plní kapsy sofistikovanějších investorů.

Levine se působivě zamýšlí nad tím, zda absence přísnějších podmínek komplikovaného investování je jen součástí trendu širšího. "My v USA máme takový silně zakořeněný zvyk domnívat se, že spekulace na burze jsou pro každého. Když jen naznačíte, že se pro spoustu lidí nehodí, je to téměř velezrada. A říct 'ty bys fakt neměl melouchařit jako burzián přes telefon, protože ti to nejspíše nepůjde, protože o tom dohromady nic nevíš, nikdy ses to neučil a nemáš ani velkou snahu se zlepšovat', to zní převelice jako osobní kritika. Říká to mezi řádky, že nejspíše proděláte a nejspíše vlastní vinou. To je o hodně lepší naznačit temným šeptem, že 'za to můžou vysokofrekvenční obchodníci, kteří vaše transakce potajmu přejímají, aby s nimi prováděli nepopsatelné věci'. Problém není ve vás, kdepak. To jen ty temné síly vám brání ve zbohatnutí,“ vysvětluje s notnou dávkou ironie Levine.

To tu dvacet let nebylo aneb Další dva grafy, které vrhají světlo na vývoj amerického akciového trhu
Investoři bývají trhem odměněni za to, že drží silné tituly a vyhýbají se těm slabým. To ostatně není žádná raketová věda. Americký akciový trh přitom v současnosti je vším možným, jen ne homogenně se vyvíjející množinou cenných papírů.