Jak (ne)snadná je strategie "kup a drž"
|

Jak (ne)snadná je strategie "kup a drž"

Po prudkém propadu cen akcií o 30 % a více během pár týdnů nebude divu, když se začnou rojit hanlivé komentáře na adresu investiční strategie "kup a drž". Jistě se na ní dá najít spousta chyb, žádná ale není tak zásadní jako ta, kterou dělají ti, kdo její název nečtou pozorně až do konce.

Akciový trh Investiční strategie Kup a drž Investiční horizont Ponaučení pro investory

Za klasického vyznavače strategie "kup a drž" bývá považován Warren Buffett. Ponechme stranou, že jeho společnost Berkshire Hathaway vesele nakupuje a prodává, a to v objemech, které pro drobného investora jsou relevantní až ve chvíli, kdy pohnou s tržními kurzy, a s informacemi, o kterých se běžní investoři dozví až ve chvíli, kdy má Warren zobchodováno. Buffett totiž rád říká (a velice často to dodržuje), že nejlepší investice je ta, které se prostě nebudete chtít zbavit.

Na akciovém trhu mohou být takovou investicí i pro drobné investory například dividendové stálice, tedy firmy, které se s akcionáři pravidelně dělí o své zisky, dividendy navyšují a tak dále. V současnosti se sice programy výplat dividend zhusta pozastavují, to ale neznamená, že firmy, které tak činí, nejsou dlouhodobě zajímavé. Zpravidla mají zdravé rozvahy (minimálně relativně; v době, kdy dluhy globálně dalece převyšují výkon ekonomiky, je zdravost rozvahy něco jiného než před mnoha desetiletími, kdy Buffett začínal) a jejich rozhodnutí pozastavit výplaty dividend – často pod tlakem nebo na doporučení regulátorů – lze vnímat jako zodpovědné rozhodnutí.

Tři rady Warrena Buffetta, které má smysl číst
Investovat podle Warrena Buffetta nemá význam, pokud nemáte v kapse pár miliard volných dolarů a informátora v Berkshire Hathaway, který vám prozradí, do jaké firmy se Věštec z Omahy právě chystá vstoupit. Jeho výroky a rady jsou ale studnicí informací, jimž by se žádný investor neměl dobrovolně vyhýbat.

Strategie "kup a drž" (ponechme její ideální model, který na akciovém trhu dodržuje málokdo; častější je pravidelné dokupování, případně rebalancování portfolií, nemluvě o aktivním obchodování) zahrnuje dva základní kroky. Prvním je nákup, který je rychlý a jasný. Jsou s ním spojena rizika, a to především ta týkající se načasování. Kdo nakoupí na lokálním vrcholu, bude po následném poklesu cen mít pocit, že nakoupil špatně.

Tím se dostáváme k druhému, daleko dlouhodobějšímu a v mnohém náročnějšímu kroku. Držet danou pozici je totiž snadné, když ceny rostou (a investor "na papíře" vydělává), ale z hlediska tlaku na psychiku extrémně náročné, když trh klesá.

A jsme vlastně u pointy. Trik je v onom "drž" (přísně vzato to žádný trik není). Zmíněné riziko načasování nákupu přestává být rizikem ve chvíli, kdy se investoři zvládnou během výprodejů na trzích uklidnit, takzvaně si "sednout na ruce" a svých investic se nezbavit. V tu chvíli totiž ztrátu zrealizují, zkrátka dostanou méně peněz, než za kolik nakoupili.

Co uniká kritikům strategie "kup a drž"?
Strategie "kup a drž" je prověřená desetiletími. Přesto se najdou tací, kdo ji odmítají. Její kritici mimo jiné tvrdí, že na rozdíl od aktivní správy portfolia nedokáže eliminovat vliv poklesu trhů na hodnotu investovaných peněz.

Historie samozřejmě není zárukou toho, co nastane v budoucnu. I s tímto vědomím je ale milé si připomenout, že třeba americké akcie ročně vynášejí v průměru bezmála 10 %. Ano, včetně všech děsivých propadů o desítky procent, z nichž hned tři stihly burzy v tomto tisíciletí. Včetně všech růstů a poklesů sazeb, období vysoké inflace, recesí a tak dále.

Strategie "kup a drž" není pro každého. Někdo chce zkrátka vydělávat více (hodně štěstí), jiný preferuje již zmíněné pravidelné obchody, pro další jsou poklesy tak náročné, že raději akcie prodají, načež váhají s návratem na trh (časování trhů je prevít oběma směry, pozor na to). Ti, kdo si během posledního býčího trendu začali se strategií "kup a drž" tykat, mají každopádně teď před sebou (v lepším případě) zkoušku ohněm. Musejí držet.

Mýtus o panice drobného investora
Představme si drobného investora jako (potenciálního) pacienta a finančního či investičního poradce jako lékaře. A do toho zazvoní telefon! Pozor, na lince je novinář!