Jsou zpětné odkupy akcií skutečně tak špatné?
|

Jsou zpětné odkupy akcií skutečně tak špatné?

Američtí senátoři Chuck Schumer a Bernie Sanders chtějí bojovat s Trumpovými daňovými úlevami pro bohaté tím, že omezí zpětné odkupy akcií firem. Ty jsou trnem v oku mnoha investorům a ekonomům, každá mince má ale dvě strany. Jaká jsou tedy pozitiva zpětných odkupů?

Americké akcie Zpětné odkupy akcií Dividendy Pracovní trh S&P 500 Ponaučení pro investory

Schumer a Sanders chtějí omezit zpětné odkupy, protože jsou podle nich "manipulativním způsobem, jak obohatit managementy a vyhnout se placení vyšších mezd zaměstnancům, takže pokud firmy chtějí pokračovat v tomto chování, pak také potřebují zvýšit mzdy". Jde jim vlastně o to, že firmy již tak hodně ušetřily na daňových úlevách, které zavedl prezident Trump, ovšem běžní pracující na tom nejsou o mnoho lépe než před daňovou reformou.

Firmy vědí, co dělají

Cullen Roche ze společnosti Orcam Asset Management na to má trochu jiný názor. Odkupy akcií jsou podle něj způsobem, jak mohou firmy rozdělovat svůj kapitál s nízkým rizikem, když zároveň nejsou přesvědčeny o dostatečné návratnosti investice do vývoje a výzkumu a zvyšování mezd. Pro firmy, které dosahují zisku, jsou zkrátka dividendy a zpětné odkupy nízkorizikovou formou rozdělování těchto zisků, zatímco zvyšování mezd a investice znamenají vyšší riziko. Podle Rocheho jsou zpětné odkupy lepší než nedělat nic, zatímco vyšší mzdy a investice se firmě nemusejí do budoucna vyplatit.

Dalším důvodem kritiky odkupů je jejich krátkodobý efekt a manipulace s cenami akcií, což by mělo mít negativní dopad v dlouhodobém horizontu. Podle Rocheho však ani to není pravda, protože pak by měly tyto akcie v porovnání s benchmarky v dlouhém horizontu ztrácet. Skutečnost je však opačná - firmy, které odkupují své akcie, v dlouhodobém horizontu překonávají index S&P 500.

Rozhodování o tom, co dělat se ziskem, zkrátka není jednoduché a firmy samotné by měly vědět, co s vlastními penězi. Když se společnost může rozhodnout, zda vstoupí na burzu, může se také rozhodnout své akcie z trhu stahovat. "A buďme upřímní, kdybychom my ostatní věděli, jak lépe vyčlenit tento kapitál, pak bychom investovali své vlastní peníze a snažili se o to, aby tyto firmy, které se 'tak špatně' rozhodují, skončily," míní Roche.

Další regulace není potřeba

Otázkou také je, co si Sanders a Schumer slibují od zákazu či omezení odkupů. Nelze očekávat, že by firmy ve velkém investovaly a zvyšovaly mzdy, takže nejspíše budou držet hotovost, případně investovat do nízkonákladových aktiv. Může se tedy klidně stát, že kritika bude směřovat k tomu, že zbytečně podrží své peníze na účtu.

Kritika Sanderse a Schumera, že firmy vyplácejí příliš mnoho peněz investorům a že nezvyšují mzdy, není úplně mimo. Lze ale najít lepší nástroje pro boj s tímto fenoménem, než jsou populistické a nesystémové kroky. Řešením může být například zvednutí minimální mzdy či změny ve zdanění firem. Také by šlo změnit zdanění dividend a kapitálových výnosů. Prodloužení doby, která je nutná ke snížení zdanění kapitálových výnosů, na pět let by podle Rocheho mohlo vést k omezení spekulativních krátkodobých obchodů a "burza by se stala tím, k čemu byla vytvořena, tedy místem, kde se vydělává a investice jsou spíše zřídkavé". Nová regulace zkrátka není potřeba.

Je pravda, že přílišné objemy peněz vynakládané na odkupy, a navíc ještě na dluh, jsou špatné, stejně jako ty, které jsou na úkor odměn pro většinu zaměstnanců. Ale samotné odkupy podle Rocheho nejsou takovým zlem, jak je často prezentováno. Jde o způsob, jak firma alokuje přebytečný kapitál, který nemá jak jinak rozumně investovat. Když proti nim chce někdo bojovat, měl by to dělat rozumněji než honěním politických bodů zbytečnými návrhy.

Zdroj: Pragmatic Capitalism