Překvapení: Kdo má pod palcem cenu zlata?
|

Překvapení: Kdo má pod palcem cenu zlata?

Většinový názor mezi investory je takový, že největší vliv na cenu zlata mají vedle spekulantů centrální banky, případně velcí spotřebitelé, jako jsou Čína nebo Indie. Dnes se ale podíváme na alternativní názor.

Komodity Zlato Stříbro Ropa Centrální banky Investiční alternativy Bezpečné investice

Ať už je to, jak chce, ani jedna zmiňovaná skupina tržních hráčů si s cenou zlata nemůže dělat, co chce, i když se to někteří snaží tvrdit. Za determinanty ceny zlata nelze beze zbytku považovat ani klasické proměnné, jako jsou poptávka a nabídka, ty ovlivňují cenu žlutého kovu pouze krátkodobě. Steve St. Angelo na svém webu SRSroccoREPORT nedávno přišel s poměrně odvážným tvrzením, že na cenu zlata má významný vliv cena zlata černého, tedy ropy.

Na podporu svého tvrzení připojil graf dlouhodobého vývoje ceny ropy (černá linie, levá osa) a zlata (oranžová linie, pravá osa). I když se ceny samozřejmě nevyvíjejí úplně shodně, určitou korelaci lze vidět na první pohled. Zejména to platí o 70. letech a také o první dekádě tohoto milénia.

Podobný vývoj je možné pozorovat u ropy (černá linie, levá osa) a stříbra (modrá linie, pravá osa).

V obou případech jsou jasně patrné dva hlavní faktory, které měly vliv na cenu zlata i ropy na začátku 70. let. Vedle odtržení hodnoty dolaru od zlata (zrušení brettonwoodského měnového systému) dosáhla těžba levné ropy v USA vrcholu a došlo k prvnímu ropnému šoku. To je důkaz toho, že náklady na energie (a cena ropy zejména) jsou v dlouhodobém horizontu nejsilnějšími faktory ovlivňujícími cenu zlata, zatímco poptávka a nabídka pouze vytvářejí krátkodobou volatilitu.

I když St. Angelo připouští, že centrální banky na trhu se zlatem hrají významnou roli, spodní hranici ceny určují náklady na produkci zlata, které jsou z velké části ovlivňovány cenami energií. Na grafu níže vidíme náklady na produkci u dvou největších producentů zlata, Barrick Gold a Newmont Mining, které jsou v podstatě konstantně nižší než cena zlata.

V období po finanční krizi mezi lety 2008 a 2011 byla cena zlata výrazně vyšší než náklady, což mohlo být podle St. Angela způsobeno tím, že byl tento kov považován za bezpečný přístav a vnímán jako uchovatel hodnoty. Po roce 2011 se ocenění zlata opět začalo vyvíjet jako u běžné komodity. Pokles produkčních nákladů byl tažen i výrazným propadem ceny ropy, která mezi lety 2012 a 2016 klesla na méně než polovinu. Jelikož se při těžbě zlata, dopravě a tak dále spotřebuje hodně energie, dává to smysl. A St. Angelo je přesvědčen, že to má mnohem větší vliv na cenu zlata než centrální banky, respektive poptávka a nabídka po samotném žlutém kovu.

Centrální banky mohou ovlivňovat cenu pouze tím, že kontrolují toky peněz investorů. Tištěním peněz, které následně míří do akcií, dluhopisů nebo nemovitostí, vytvářejí na trhu pocit spokojenosti, a to jak u investorů, tak například u jednotlivých vlád. Vysoké ceny těchto aktiv znamenají lepší daňové příjmy, což všem vyhovuje, a cena zlata je tak centrálními bankami vlastně ovlivňována shora. Zespodu je dána produkčními náklady, ale celkově se pohybuje podle toho, jak se vyvíjí ceny energií, respektive ropy.

Když ropa přestane mít ve světě tak výsadní postavení, může se stát ze zlata opět dobrý uchovatel hodnoty. Zejména pokud investoři zjistí, že papírová aktiva nejsou v tomto směru tím pravým ořechovým.

Zdroj: SRSroccoREPORT.com