Sazby jako základ další obří krize
|

Sazby jako základ další obří krize

Úrokové sazby jsou na jednu stranu příliš nízké, ale na druhou stranu jejich růst povede k velkým problémům na trzích i v ekonomice. Myslí si to investor a podnikatel Simon Mikhailovich. A jistě není sám.

Úrokové sazby Centrální banky Fed ECB Výnosy Státní dluhopisy Dluhopisový trh

Simon Mikhailovich je jako investor zapřísáhlý kontrarián a jako podnikatel se živí mimo jiné tím, že pro klienty spravuje a skladuje zlato ve fyzické podobě. Je tedy nabíledni, že jeho tržní vidění a komentáře mohou být výrazně ovlivněny jeho vlastními zájmy. To ho ovšem neodlišuje od zbytku tržních komentátorů.

Mikhailovich nedávno na Twitteru (ano, často varujeme před komentáři "expertů" na sociálních sítích) zveřejnil dva vzkazy, které stojí za to si přečíst a zauvažovat nad nimi (ano, na to také vždy apelujeme).

Logika za oběma tweety není nijak složitá ani ojedinělá. V období po krizi se (i díky štědré politice centrálních bank) dluhy i míra spekulací na trzích dostaly na historická maxima. V takovém prostředí růst sazeb centrálních bank vyvolá postupný růst požadovaných výnosů na dluhopisovém trhu, což řadě firem znemožní splácet dluhy, jež si nabraly v době, kdy sazby byly na minimu. To podle Mikhailoviche povede k hluboké kreditní krizi.

Sazby ale nemohou ani zůstat nízké, hrozba vysoké inflace, jež by obírala lidi o příliš velkou část reálných příjmů, je pouze jedním z důvodů. Denně jen v USA zhruba deset tisíc příslušníků generace baby boomers dosahuje 65 let věku, a tak by nízké sazby (s nimi výnosy dluhopisů, a tedy i zhodnocení konzervativních penzijních plánů) připravovaly obrovské množství lidí o příjmy. Japonští důchodci by ostatně mohli vyprávět.

Dokud se neodstraní nerovnováhy vyvolané kvantitativním uvolňováním v reakci na finanční krizi (není tajemstvím, že bohatí se zotavili rychleji a výrazněji než chudší většina), nemůže se podle Mikhailoviche reálná ekonomika překlopit do růstové fáze (možná by bylo lepší použít zprofanovaný, ale v tomto případě příhodný termín "zdravý růst"). Je ale otázka, zda snaha o likvidaci vzniklých nerovnováh nevyústí v ještě masivnější intervenci měnových a politických autorit.