Špatný start roku pro (některé) švýcarské banky
|

Špatný start roku pro (některé) švýcarské banky

Švýcarským bankám se začátek roku nepovedl. Padl anonymní trest za insider trading, UBS čeká nejistota a členové nejužšího vedení Credit Suisse si spískali skandál vskutku neobvyklý.

Švýcarsko UBS Evropské banky Banky

Když v lednu švýcarský finanční regulátor FINMA oznámil, že "nejmenovaný generální ředitel švýcarské banky dostal pokutu za vážný případ insider tradingu", byla to jen další kapka do již tak hustého deště zlých zpráv. Kritici tamních bankovních poměrů neopomněli připomenout, že právě benevolentní přístup regulátora, jenž sice provinilce trestá, ale až na výjimky jejich totožnost nezveřejňuje, přispívá kultuře netransparentnosti, jíž švýcarské bankovnictví tradičně oplývá.

Úřad uvedl, že nejmenovaný činitel používal k nezákonnému obchodování s akciemi konto, jež patřilo jeho manželce. Vzhledem k tomu, že v zemi působí na 250 bank, není známo, o kterou se jedná. Suma, již musel dotyčný vrátit, 732 tisíc švýcarských franků, však naznačuje, že nešlo o jednoho z velkých globálních hráčů.

Změna v čele UBS

Ti mají svých problémů dost. UBS, největší poskytovatel služeb wealth managementu na světě, pomalu vstupuje do období nenáviděné nejistoty, když se připravuje na odchod úspěšného generálního ředitele Sergia Ermottiho, který se chystá vést zajišťovnu Swiss Re. Na jeho místo usedne Ralph Hamers z ING. Cena akcií UBS zareagovala na zprávu o připravovaném říjnovém odchodu Ermottiho poklesem, byť mírným.

Jedním z důvodů bylo, že Hamers nemá zkušenosti ani s investičním bankovnictvím (kde UBS ubírá plyn), ani s disciplínou wealth managementu, jenž se soustředí na poskytování komplexního servisu superbohatým podnikatelům. Ten byl naopak Ermottiho doménou.

Problémy (v) Credit Suisse

Pokud v případě UBS pociťují investoři nervozitu ohledně budoucnosti, v případě Credit Suisse si přejí především co nejrychleji zapomenout ne nedávnou minulost. V roce 2015 nastoupil do funkce generálního ředitele Tidjane Thiam, jenž předtím šest let vedl britskou skupinu Prudential. Jeho úkolem bylo, podobně jako u konkurenta Ermottiho z UBS, vycouvat z rizikového investičního bankovnictví a soustředit se na wealth management. To také Thiam provedl.

Jedním z faktorů úspěchu příslušné divize Credit Suisse v té době byla práce Iqbala Khana, talentovaného pákistánsko-švýcarského bankéře, kterého si Thiam sám vybral. Khan se během let (do banky přišel v roce 2013, o dva roky před svým novým šéfem) stal hvězdou první velikosti a očekával, že mu Credit Suisse po Thiamově odchodu nabídne nejvyšší funkci. Z obou mužů se stali konkurenti.

Tady se příběhy rozcházejí. Představenstvo Credit Suisse, složené drtivou většinou z domácích, se údajně dívalo na spor Pákistánce s černým občanem Pobřeží slonoviny skrz prsty z rasových důvodů (tvrdí Thiam). Každopádně nechalo spor uzrát do nebývale dramatické podoby.

Khan se přestěhoval na pobřeží Curyšského jezera, hned vedle Thiama. Jeho šéf nechal vysadit na své zahradě stromy, které Khanovi bránily ve výhledu na vodní plochu; podle Thiamových slov nezáměrně, podle Khana plánovaně. Na jednom večírku u Khanů si oba muži vjeli do vlasů, ostatní hosté je museli do sebe odtrhnout.

Nedlouho poté Khan Credit Suisse opustil a zakotvil v UBS (zhruba ekvivalent sparťana, jenž rovnou přejde do Slavie). Protože byl oblíbený, obával se Thiam, že s sebou stáhne další lidi, ačkoli mu to zakazovala smlouva. Nařídil proto, buď sám, nebo někdo z jeho podřízených, Khana sledovat soukromou detektivní agenturou.

Následoval další fyzický střet. Thiamovi lidé tvrdí, že Khan zaútočil na detektiva, Khan zase říká, že tři muži pronásledovali jeho. Detaily možná ještě někdy vyplavou na povrch, prozatím je ale důležité, že představenstvo Credit Suisse Thiama kvůli skandálu vyhodilo a na jeho místo dosadilo (přes odpor amerických akcionářů) Thomase Gottsteina. Skutečnost, že Gottstein je bílý německý Švýcar, jen nahnala více vody na mlýn Thiamovým stížnostem stran údajného rasismu.

Nejistota a skandály se na začátku roku 2020 hodí finančním ústavům ještě méně než jindy. Do hubeného období nízkých úrokových sazeb, slabých marží a pomalého ekonomického růstu, na něž se evropské banky připravují, vstoupila Credit Suisse nohou mimořádně levou.