Akcie: Co říkají analýzy a jak moc na ně spoléhat?
|

Akcie: Co říkají analýzy a jak moc na ně spoléhat?

Střet nabídky s poptávkou je příznačný pro každý trh, burzovní nevyjímaje. Většina kupujících i prodávajících, kteří aktivně vstupují do burzovních obchodů, přichází s vlastní představou o budoucím vývoji kurzu, na němž chtějí postavit své nákupy a prodeje. Čím se však kurzy akcií vlastně řídí?

Technická analýza
Analýza trhu - ilustrační foto

Jednoznačný matematický vzorec, který by předurčoval vývoj cen akci, neexistuje. S určitou mírou zjednodušení se hovoří o třech skupinách faktorů, které různou měrou a v různých okamžicích působí na ceny akcií. Jsou to faktory fundamentální, technické a psychologické.

Tři základní typy analýz

Z těchto tří skupin vycházejí i stejnojmenně pojmenované typy analýz, tj. analýzy fundamentální, technické a psychologické. Přibližujeme je v pořadí, v jakém se s nimi obvykle setkáme v praxi.

Fundamentální analýza se pokouší o odhad vnitřní hodnoty akcie. Vzhledem k této vnitřní hodnotě pak analýza posuzuje minulý i budoucí vývoj akciového kurzu. Nejčastěji se hodnota odhaduje na podkladě modelu budoucích finančních toků, které jsou chápány jako možný bezprostřední užitek pro akcionáře, přičemž se počítá jejich současná hodnota (k datu ocenění).

V diskontní sazbě pro výpočet současné hodnoty je obsažena reálná úroková míra, očekávaná míra inflace a prémie za riziko. Již jen z této krátké charakteristiky je zřejmá náročnost metody na vstupní data, model finančních toků i stanovení diskontní sazby, což ve svém součtu vede k větší časové náročnosti. Díky své podrobnosti je však patrně nejčastějším typem analýz, s nimiž se lze setkat. Snad i proto, že modifikace tohoto postupu se používají i v jiných situacích, například pro fúze, prodeje podniků či jejich částí atd.

Technická analýza k odhadům budoucího pohybu cen akcií využívá především studia historického vývoje kurzů a objemu obchodů. V předchozích pohybech cen se snaží v různých časových úsecích hledat trendy, jejich změny, tendence k opakujícím se formacím v grafech vývoje kurzů a objemů atd. Na základě toho se snaží usuzovat na možný budoucí pohyb cen akcií, případně hledat nějaké indikace k vhodnému nákupu či prodeji.

Technická analýza staví na předpokladu, že kurzy akcií jsou určovány pouze nabídkou a poptávkou, které jsou ovlivňovány racionálními i iracionálními činiteli. Výhodou tohoto typu analýzy je, že občas nalézá relativně dobrá vysvětlení pro minulý vývoj kurzů, se "strojovou" předpovědí vývoje cen je to již horší. Tento přístup svým způsobem představuje reakci na určitá omezení, zdlouhavost a náročnost fundamentální analýzy.

Psychologická analýza běžně nebývá tak často zmiňována jako oba předchozí typy a svým způsobem je částečně obsažena již v analýze technické. Z teoretického pohledu staví na teorii davu a na předpokladu, že většina účastníků burzovních obchodů takový dav tvoří a podléhá jeho vlastnostem, sdílí s davem společná očekávání, podléhá emocím, panikám apod.

Praktickým projevem je například taktika obchodování "proti proudu", která vychází právě z předpokladu davového chování. Smyslem této analýzy tedy není studium kurzů a objemů či vnitřní hodnoty akcií, nýbrž pokus odhadnout chování většiny ostatních investorů a podle toho směrovat vlastní strategii.

Investoři a spekulanti: Jak analýzy akcií využívají?

Jestliže dosud byla řeč o analýzách ve vztahu ke svému předmětu, tedy v tomto případě ve vztahu k akciím, všimněme si ještě těchto analýz ve vztahu ke svým uživatelům.

Účastníky burzovních obchodů lze v zásadě rozdělit na dvě skupiny – spekulanty a investory.

Spekulanti většinou těží z krátkodobého rozdílu kupní a prodejní ceny akcie. Své investice tvoří nahodile, podle okamžitého vývoje, očekávání a odhadu vývoje akciových kurzů. Snaží se tedy odhadnout budoucí vývoj akcie, k čemuž využívají i výše zmíněných analýz.

Investoři se nepokoušejí odhadovat budoucí kurz akcií, ale stavějí široce diverzifikovaná portfolia konstruovaná tak, aby dosahovala průměrných výnosů v míře odpovídající stupni přijatého rizika.

Krátce řečeno, obě skupiny se liší přístupem k hypotéze efektivního trhu, která předpokládá, že všechny informace jsou již obsaženy v kurzu akcie. Investoři z ní vycházejí, spekulanti ji naopak popírají.

Realita bude nejspíše někde uprostřed. Proto ani hranice mezi oběma těmito skupinami nemusí být příliš ostrá, stejně jako nemusí být zásadní rozdíl, jak investoři a spekulanti využívají, případně nevyužívají akciové analýzy.