Rusko: Rozvíjející se trh ve stínu prezidentských rošád
|

Rusko: Rozvíjející se trh ve stínu prezidentských rošád

Čas carů neskončil. Pouze "nový" Vladimir Putin s obnoveným elánem může být schopen postavit Rusko, které si sám stabilizoval, na cestu dalšího rozvoje.

Rusko Politika
Vladimir Putin a Dmitril Medvěděv

Největší otázka ruského vnitropolitického života je vyřešena. Car Putin se vrací. Ve skutečnosti ani neodešel, pouze se jako muž, jenž ctí zákon, stáhl na čas do pozadí, odkud pak dál tahal za nitky. Nyní se tedy obnovil řád dějin, neboť jak známo, ruští carové obvykle neodcházejí ze scény jen tak. Jsou vedeni vědomím poslání a mise, které jim nedovolí, aby je vláda omrzela. A opustit trůn a zradit zemi jen proto, že se někomu snad nezamlouvá jejich styl nebo touží po snadnějším protivníkovi, to už je vůbec nenapadne. Pokud se někdo domnívá, že čas carů patří minulosti, potom se prostě mýlí.

Právě dnes, v dobách krizí zmítajících čím dál více celým světem, jsou potřeba rozhodní a silní vůdci. Carové tedy existují dál, obzvláště v Rusku. Nanejvýš se jim pouze říká jinak. A pokud se kvůli nim někdo obává o osud demokracie, pak těmto neoblomným stoupencům dvojího metru vzkazují, že to, co je zákonné, je zároveň i demokratické.

Vzpomeňme například na prezidenta Roosevelta, který byl zvolen hned čtyřikrát po sobě. Protože Amerika to tenkrát prostě potřebovala. A pokud v USA nebyly překážkou rozvoje Rooseveltova čtyři po sobě jdoucí funkční období, nemůže takovýto scénář uškodit ani Rusku, které se ve své historii modernizovalo téměř vždycky pod vedením panovníků vládnoucích mu tvrdou rukou.

Řízená, posléze suverénní demokracie

Zdá se, že Rusko, které dlouho všechny překvapovalo a dovádělo k šílenství svou nevyzpytatelností, se zklidňuje. Mnozí tento klid vysvětlují jako známku ustrnutí a obrácení se do sebe, když ho přirovnávají k době brežněvovské stagnace, přičemž zapomínají na to, že velké tankery se zpravidla převrátí, pokoušejí-li se rychle otočit. Tak tomu bylo také s Ruskem, když v 90. letech minulého století v opojení z konce komunistického experimentu sešlo ze své vlastní historické cesty a učinilo pokus zakořenit doma anglosaský model demokracie.

Rusko: Závislost na ropě a plynu

Výsledek je dobře znám: země ponořená do chaosu a stojící na pokraji rozpadu se v takzvané demokracii zklamala a zatoužila opět po tvrdé ruce, stabilitě a trochu lepší budoucnosti. To vše jí poskytla vláda prezidenta Vladimira Putina, který vstoupil na scénu na přelomu tisíciletí. Anarchie byla nahrazena řádem, klidem a jistotou, došlo k citelnému zvýšení životní úrovně, navíc nové vedení dovedlo Rusko zpět na hlavní scénu mezinárodní politiky a vrátilo Rusům ztracenou sebeúctu. Podstatným prvkem "obchodu" Putina s veřejností je skutečnost, že výměnou za to vše a za blahobyt lidí došlo k omezení jejich svobod. Sama moc nazvala toto uspořádání nejprve řízenou, později suverénní demokracií.

Tato společenská smlouva však funguje pouze do doby, dokud se zvyšuje blahobyt, nepolevuje vnitřní dynamika systému a fungují strmé kariérní vzestupy. V polovině druhého Putinova funkčního období se systém znatelně a jednoznačně zasekl. Za záviděníhodný růst bylo možné poděkovat v první řadě výjimečně příhodným zahraničně-obchodním podmínkám a vysokým cenám ropy, a jak je v podobných chvílích obvyklé, nedošlo k transformaci hospodářství zakládajícího se na vývozu nerostných surovin. Stoupající inflace nebezpečně zredukovala také reálnou hodnotu dříve zvýšených platů, zatímco čím dál hmatatelnější krize definitivně odsunula modernizaci.

Čím dál vážnější zátěž představoval rovněž fakt, že v nastoleném státním kapitalismu došlo k výraznému zesílení vrstvy úředníků, jejichž počet stoupl o 50 procent na celkově půl druhého milionu. Byrokrati se přitom stávali čím dál většími kořistníky systému, ruku v ruce s tím se rozmáhala korupce. Dnes dosahuje celková výše úplatků v Rusku dokonce už třetiny HDP.

Požadavky na liberalizaci cítí i Putin

Za této situace nastal rok 2008, kdy Putinovi vypršelo druhé funkční období, které mohlo být ve smyslu ústavy následováno dalším prezidentským mandátem až po čtyřleté přestávce. Tento problém ovšem vyřešila rošáda, v rámci níž byl do Kremlu poslán nástupce vybraný na toto období, totiž Dmitrij Medvěděv, zatímco Putin se postavil do čela výkonné moci.

Pokračování článku najdete na serveru Českápozice.cz