50 na 50: Podle Krugmana evropskou krizi ukončí až něco "nepřijatelného" a "nemožného"
|

50 na 50: Podle Krugmana evropskou krizi ukončí až něco "nepřijatelného" a "nemožného"

Paul Krugman - jedněmi zatracován, druhými obdivován. Laureát Nobelovy ceny vidí z krize v eurozóně jen dvě východiska. A obě jsou v tuto chvíli označována za nepřijatelná a nemožná.

Eurozóna Německo ECB PIIGS Paul Krugman Dluhová krize Evropské banky

1. řešení: Příliš málo německé pro Němce

První možností je to, že bude ECB velice agresivně intervenovat na dluhopisovém trhu (nakupovat dluhopisy periferních zemí). To pomůže udržet výnosy italských a španělských dluhopisů "na uzdě". Zároveň bude praktikovat "extrémně uvolněnou měnovou politiku", která zvýší inflaci v Německu a pomůže obnovit konkurenční prostředí, respektive konkurenceschopnost periferních zemí. "Může to fungovat, ale bude to extrémně bolet," říká Krugman.

Každé řešení bude podle ekonoma založené na rozhodnutích z Frankfurtu (kde sídlí ECB) a Berlína. "Uvolňování oznámí Frankfurt, ale Berlín mu to musí dovolit," vysvětluje Krugman i jinak relativně známou věc. Proinflační politika je ovšem velice "neněmecká".

2. řešení: Rozpad eura, run na banky - také problém pro Němce

Druhým možným řešením je naopak ukončení podpory ekonomiky a trhů ze strany ECB, které povede k nedostatku kapitálu v bankách. Runy na banky, nucené bankovní prázdniny a návrat národních měn budou jen logickým vyústěním podobného kroku. Ekonomické i právní dopady by byly nedozírné, znamenalo by to krach společného evropského projektu - pro Němce nepřípustná situace.

"Podle mě je to padesát na padesát," říká Krugman. Němci podle něj budou muset říci ANO jednomu z řešení, která jsou pro ně v současnosti nepřijatelná.

Nešťastná třináctka: Lidé, kteří ničí světovou ekonomiku
Rozhodují v americkém Kongresu, světových centrálních bankách nebo na evropských summitech. A téměř vždy v neprospěch globální ekonomiky. Problémem je buď jejich ideologie, nebo snaha prosazovat národní zájmy. Výběr zahrnuje osobnosti, které se sice nesnaží úmyslně zničit svět, ale svými činy tomu napomáhají. Shrneme-li důsledky jejich působení, nejčastějším výsledkem je politická paralýza, která znemožňuje zlepšení rozpočtových deficitů, oživení ekonomik nebo řešení dluhové krize.

Zdroj: Business Insider