Václav Klaus: Odchod Řecka, Itálie nebo Španělska z eurozóny? To je pouze sen falešných radikálů, takhle svět neběží
|

Václav Klaus: Odchod Řecka, Itálie nebo Španělska z eurozóny? To je pouze sen falešných radikálů, takhle svět neběží

Václav Klaus je ekonom, politik a současný český prezident, jehož druhé funkční období skončí počátkem roku 2013. Dlouhodobě kritizuje euro a Evropskou unii, nověji pak takzvané globální vládnutí, jehož prototypem má EU být. Po vypršení prezidentského mandátu bude s největší pravděpodobností působit ve vznikajícím Vzdělávacím institutu Václava Klause, pro nějž sídlo, pražský Hanspaulský zámeček, nedávno pronajal nejbohatší Čech Petr Kellner, největší akcionář PPF Group.

Eurozóna Politika Evropská unie
Václav Klaus

Nečasova vláda říká, že vychází vstříc podnikatelům. Opravdu? Vytváří svými opatřeními lepší podnikatelské prostředí?

Václav Klaus (VK): To bychom museli říci vůči čemu, v porovnání s čím. Mám pocit, že se jistého bodu přijatelnosti podnikatelského prostředí dosáhlo v 90. letech, ale od té doby pozoruji spíše zhoršování. Nemyslím si však, že je to výlučně vinou české vlády. Může za to spíše valící se, nepřetržitý proud direktiv Evropské unie, které nás posouvají od smysluplného podnikatelského prostředí úplně jinam.

Co máte konkrétně na mysli?

VK: To, že je do každé ekonomické aktivity přidávána kontrola, je přidáváno několik nesmyslných podmínek, je přidáváno několik úředníků, kteří k ní zase musejí přidat razítka. Do jisté míry se tak děje na základě zelené ideologie a do jisté míry stále ještě na základě ideologie socialistické. To jsou dva hlavní proudy myšlenek, které k nám z Evropy jdou. Konkrétně můžeme mluvit o programu REACH na straně jedné, o domech s nulovou spotřebou energie na straně druhé, můžeme mluvit o tisíci dalších věcí. Třeba o nejrůznějších formách kvaziochrany spotřebitelů.

Vláda uvádí, že ke zlepšení podnikatelského prostředí přispěje například nově zřizovaným Státním fondem rizikového kapitálu. Bude mít tento krok kýžený efekt?

VK: Zaprvé musím přiznat, že o vzniku tohoto fondu vůbec nevím, to je pod mojí rozlišovací schopností. Vůbec si nejsem vědom, že by vláda něco takového udělala. To je první půlka odpovědi, která už naznačuje její druhou polovinu. Domnívám se, že stát nemá co pomáhat rizikovému kapitálu. Ten si musí pomoci sám.

Říkáte, že je potřeba veřejné finance ozdravit jiným způsobem než zvyšováním daní, a že je to potřeba hned teď. Děje se to?

VK: Vláda daně zvyšuje, což je naprosto evidentní. Netroufá si zastavit nepřetržitý nárůst výdajů státního rozpočtu. To je podle mého názoru velká chyba. Touto cestou se určitě jít nemá.

Míníte též, že by se vláda měla primárně zaměřit na snižování mandatorních výdajů, nikoli na omezování těch takzvaných ostatních výdajů. Je bezkoncepční škrtání pro ekonomiku nakonec spíše škodlivé?

VK: Mandatorní výdaje pochopitelně v našem rozpočtu dominují. Posunují státní rozpočet do dlouhodobě neúnosné situace. Vláda to řeší tím, že si troufá škrtat tam, kde může, kde smí, kde jí to zákony nezakazují, čili tam, kde se to nedotýká mandatorních výdajů. Těch dalších výdajů je už relativně málo. Tam už každý škrt znamená dost výraznou změnu.

Dejte příklad, prosím.

VK: Když se podíváme na výdaje na armádu, v jistém svém vrcholu, v polovině minulého desetiletí, činily 75 miliard korun. Dnes se dostávají pod 40 miliard. To je tak radikální změna, že nemůže nemít na armádu zásadní dopad. To, že armáda do dnešních dnů přežila, na jedné straně znamená, že tam určitá "vata" být musela, jinak by se přece armáda už dávno musela dostat do neřešitelné situace. Ovšem takovýto pokles není racionální. Nemůžeme si myslet, že lze paušálně škrtat a armáda bude schopna vykonávat přesně to samé, co jsme po ní dosud chtěli.

Jste tedy primárně pro škrtání mandatorních výdajů. Kde byste s jejich snižováním začal?

VK: Řekl bych to jinak. Ty další, takzvané ostatní výdaje se už dále příliš škrtat nedají, aniž by to nemělo evidentně nesmyslné dopady. Teoreticky pochopitelně můžeme zrušit armádu zcela – získáme tak dodatečných 40 miliard na další výdaje. To bych ovšem jako vrchní velitel ozbrojených sil nedoporučoval.

A kde byste začal se snižováním mandatorních výdajů?

VK: To bychom si museli vzít k ruce tabulky a provést pořádnou analýzu. To však není úkolem prezidenta.

Lze se takzvaně proškrtat k prosperitě? Někteří ekonomové soudí, že ano, jiní, třeba laureát Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman, že jde o čirý nesmysl.

VK: Krugman a lidé kolem něho, ale i další ekonomové typu Josepha Stiglitze, jsou zcela pomýlení. Ti pořád ještě nepřekročili triviální keynesiánství. To je smutné, neboť jinak jsou docela schopnými teoretickými ekonomy.

V praxi se však ztrácejí?

VK: Jakmile vykročí za hranice naprosto čistých teorií a začnou se plést do hospodářské politiky, navrhují nesmysly. Heslo "proškrtat se k prosperitě" je hloupost. Tím nám jenom podsouvají, že my nějaký takový program máme. Vytvářejí si papírového tygra, s nímž pak bojují. Nikdo neříká, že škrtáním vytvoříme prosperitu. My pouze říkáme, že není možné pokračovat s dalším navyšováním dluhů, a že tedy jsou škrty nezbytnou věcí, kterou nelze nedělat.

Česká republika na tom v evropském kontextu, co se zadlužení týče, není vůbec špatně. Jsme na tom lépe než země typu Švédska, Německa či Belgie. Ozývají se tedy hlasy, i ty expertní, říkající, že s redukcí výdajů netřeba překotně spěchat, že je naopak potřeba brát sociální ohledy stran dopadů škrtů a podobně.

VK: O tom, že se při škrtání musí brát ohledy, nikdo nepochybuje. Úlohou vlády je, aby udržovala elementární sociální kohezi. Nelze tudíž zemi rozbourat nesmyslnými škrty. Každý škrt musí být tisíckrát pozorně zvážen. Ale nevidím sebemenší možnost pro pokračování našeho zadlužování.

Problém není tady ani tak ve výši dluhu, jako spíše v tom trendu, v trendu pokračujícího zadlužování?

VK: Ano. Dnes jsme již překročili hranici 40 % státního dluhu vůči HDP. Před pár lety to bylo daleko méně. Uvědomme si, že pokud dnes máme deficity kolem 3 nebo 4 %, znamená to, že je-li letos dluh 41 %, napřesrok bude 45 %, pak 49 a 53 %. To je nikdy nekončící spirála, která může mít jedině zhoubné důsledky. My zadlužení nesnižujeme, my ho nadále zvyšujeme.

Navzdory tomu, že výdaje na armádu tak spadly.

VK: Když jsme opět u té armády – jestliže rozpočet na ni, a mluvíme v řádových číslech, bude 40 miliard, a jestliže deficit bude 100, 120 nebo 140 miliard, znamená to, že rozpočtová položka "výdaje na armádu" bude třetinou či čtvrtinou našeho deficitu. Navíc, kdybychom sečetli výdaje na armádu s výdaji na policii, pořád to bude dohromady méně, než kolik činí samotný deficit našeho státního rozpočtu.

Zmínil jste zhoubné důsledky, jež spirála zadlužení může mít. Co jimi konkrétně myslíte? Máte v hlavě nějaké možné scénáře?

VK: Formulace scénářů, to je věc, která mě neláká a nezajímá. Ale vrátím se ještě jednou k té armádě. Při vstupu do NATO jsme slíbili, že na obranu budeme dávat 2,1 % HDP. Zda to bylo rozumné, je jedna věc, já jsem však tehdy protestoval ještě proti něčemu jinému. Jako finančník vím, že všechny pokusy předem rozdat státní rozpočet ve stylu 1 % na kinematografii, 2 % na toto, tolik a tolik na vědu a podobně jsou nesmysl. Lobbisté z těchto světů chtějí, aby se ty hodnoty zafixovaly předem, jenže pak se musí provést ono pověstné dopočítávání do jedné – a to často nevychází. Ostatně, ačkoli jsme slíbili dávat na armádu ta 2,1 %, vypadá to, že příští rok dáme jen 0,9 %.

Dluhy jsou zjevně silnou čárou přes rozpočet.

VK: Uvědomme si, že výdaje na placení dluhů v takových zemích, jako je Německo, dosahují každoročně 3 % HDP. V horších zemích typu Itálie jsou to 4 %, v zemích jako Řecko 7 %. Porovnáme-li to s tím, že jsme na armádu slíbili 2,1 %, tak si každý musí uvědomit, jak neúnosná jsou čísla týkající se splácení státních dluhů. Kdybychom mohli dát každý rok jedno, dvě, tři procenta HDP na věci, které nezbytně potřebujeme, místo abychom s nimi spláceli dluh, to by přece bylo pro naši zemi bezvadné. Není tedy jiné cesty než dluhy zastavit.

Enormní zadlužení trápí téměř celou Evropu. Její integrace je navíc nyní podle vás ve slepé uličce. A ze slepé uličky je jediná cesta – zpátky. Europolitici se však snaží jít dále. A množí se názory, že jdou hlavou proti zdi.

VK: Opravdu, ti politici zkoušejí jít slepou uličkou stále dále. Nové heslo, které si pro cestu dále zvolili, zní "bankovní unie". Bankovní unie je nesmyslným pojmem, který kdosi razí, aniž přesně ví, co všechno může znamenat.

Zůstaneme-li u té metafory, jak dlouho se dá slepou uličkou jít?

VK: To nelze říci. Slepou uličkou byl nepochybně komunismus a touto uličkou se také šlo poměrně dlouho. V tomto se liším od mnoha lidí, kteří si myslí, že mají se mnou identické názory na Evropu, a přitom jsou přesvědčeni, že to už zítra všechno "rupne". Je to jako za socialismu, v 70. či 80. letech si také spousta lidí myslela, že to rupne "už zítra". Na to jsem mával rukou, protože jsem věděl, že to pravda není.

Za jakého stavu věcí už prostě bude muset dojít k otočení se v té uličce?

VK: Náklady chybného směřování narůstají každým dnem. Rozhodující tedy bude, kdy nastane takový moment, že tyto náklady již nebudou dále tolerovatelné. Ale já si nemyslím, že je to otázka dnů, týdnů či měsíců – jako za toho komunismu.

Evropa tedy může takto putovat řádově ještě léta?

VK: Určitě. To je pouze přání či sen všech těch falešných radikálů, když si myslí, že už zítra vypadne Řecko, pozítří Itálie, popozítří Španělsko. Takhle svět neběží.

Třeba pan Soros před nedávným evropským summitem vyzval k tomu, aby Evropa vytvořila fond na nákup španělských a italských dluhopisů. A pokud prý nebudou přijata razantní opatření, hrozí euru kolaps.

VK: Ale pan Soros se mýlí prakticky ve všem, co kdy řekl.

Říkáte, že je potřeba měnit systém, nikoli čekat, že se změní lidé. Neznamená to ovšem, že pokud by se měla zásadně změnit situace v Evropě, bude se tak muset stát prostřednictvím revolucí či krveprolití? Vždyť eurobyrokraté a europolitici jsou v mnoha případech nezvolení, neodvolatelní, a systém, z nějž žijí, sami neodstraní.

VK: Je naprostým omylem svalovat na euroúředníky vinu za současnou situaci v Evropě. Kritika byrokracie není kritikou systému. Ostatně, kritika byrokracie byla povolena i za komunismu. Údajně satirický časopis Dikobraz šil do úředníků od rána do večera. To je totiž v každém režimu povolená (režimem povolená) kritika. Jestliže tedy sklouznete ke kritice evropských byrokratů, přistupujete na evropskou hru. Protože kritizujete detail či důsledek systému, a nikoli systém jako takový.

Eurobyrokracie je tedy jen doprovodným jevem europolitiky?

VK: Jistě. Euroúředníci se chovají naprosto racionálně. Maximalizují svůj užitek, kterým je prodlužování kariéry v těchto institucích, platy, které dostávají, všechny možné benefity, jež z toho mají. Chovají se zkrátka naprosto racionálně a nemají sebemenší důvod stávající systém měnit. A dělají dobře! Pohybují se v rámci daného systému.

Systému, jejž mohou změnit jedině europolitici.

VK: Ano, samozřejmě. A k tomu, aby tak učinili, je nemůže donutit nikdo jiný než lidé, voliči, prostě občané jednotlivých členských zemí. Shora žádná změna nastat nemůže.

Tím se opět dostáváme k problému, jejž vyzdvihujete i v rámci kritiky takzvaného globálního vládnutí, tedy že představitelé řady globálních institucí nejsou nikým voleni, a nejsou tedy ani voliči odvolatelní. Lze pak "zdola", konvenční cestou, vůbec něco změnit?

VK: Viníky tohoto stavu jsou ti politici, intelektuálové či novináři, kteří nechtějí demokratickou kontrolu, kteří nechtějí demokracii. Jsou to elitisté, kteří touží pouze vládnout a pochopili, že daleko snadněji se vládne v nadnárodních až globálních institucích než v těch národních. Všichni evropští politici čas od času radostně odjíždějí na zasedání Evropské rady, protože když vypadnou ze své Prahy, Varšavy, Říma nebo Madridu, jsou najednou osvobozeni od tlaku voličů. S méně starostmi pak sedí v uzavřeném kruhu, v němž mezi sebou rozhodují. A poté se jen neradi vrací do těch svých měst, neboť tam se pod jistou demokratickou kontrolu zase dostávají.

Globální vládnutí ale označujete nejen za styl politiky, nýbrž rovnou za ideologii.

VK: Jde o hlavní nebezpečnou ideologii současnosti. Jejími stoupenci jsou – slovy Johna Fonteho – transnacionální progresivisté. Tato ideologie je dnes opravdovým nebezpečím, nikoli komunismus nebo starý socialismus. A evropské vládnutí je pochopitelně prototypem globálního vládnutí, globálního rušení demokracie.

Jaký důsledek tedy bude mít eurokrize? Zviklá alespoň některé stoupence globálního vládnutí, nebo budou v jeho prosazování ještě zatvrzelejší?

VK: Zatvrzelí budou, to zcela jistě. Myslím si však, že ta krize ještě nedosáhla svého dna. A nedosáhla ani takové hloubky, aby donutila spoustu lidí změnit názory. V případě komunismu také trvalo dlouho, než většinově převládl názor, že takhle to prostě dál nejde.

Není ovšem například vlna protestů proti zákonům ACTA důkazem nefunkčnosti konceptu globálního vládnutí? Globální instituce upekly mezinárodní dohodu, ale jakmile měla být ratifikována národními státy, vzedmul se "zdola" odpor občanů a zákony ACTA jsou dnes označovány za politicky mrtvé.

VK: Pro mě kauza kolem ACTA nebyla testem globálního vládnutí. Stalo se pouze to, že někteří "facebookisti" a "twitteři" začali protestovat, vlády jednotlivých zemí se "pokakaly" strachy a rychle couvly. To ovšem není debata o globálním vládnutí.

Ale vede tuto debatu vůbec někdo?

VK: Těch lidí moc není. A uvědomuji si stále silněji, že i ti, co ano, jsou jaksi smířlivější než já.

Jak to?

VK: Četl jsem teď knihu Thila Sarrazina, který má v Německu pověst až radikálního odpůrce politické korektnosti a Evropské unie. Zjistil jsem z ní, že on patřil k těm, kteří Evropu a svět k současnému převládajícímu modelu uvažování postrkovali. Sarrazin byl 35 či 40 let součástí establishmentu, byl špičkovým pracovníkem německého ministerstva financí, který psal stanoviska k návrhům Maastrichtské smlouvy, stanoviska k návrhům eura. Lidé jeho typu neumí své mládí či léta, kdy jim bylo třicet, čtyřicet či padesát a byli pracovníky nebo poradci vlád, jen tak škrtnout a odepsat.

Proto je z vašeho pohledu smířlivý?

VK: Smířlivý není, je smířlivější. Já se totiž necítím ani v nejmenším být tím, kdo Evropu a svět k nynějšímu modelu uvažování postrkoval. Naše země byly kvůli komunismu mimo. Ostatně, potvrdil mi to sám Sarrazin. Když jsem dokončil svůj nedávný berlínský projev, přišel ke mně a vyřkl větu, kterou jsem plně pochopil až po přečtení té jeho knihy: "Sie sind aber wirklich ein Radikale."

Německý soud zrušil omezení přístupu Gazpromu k plynovodu Opal
Německý soud zrušil omezení přístupu Gazpromu k plynovodu Opal
před 44 minutami

Německý soud zrušil omezení přístupu Gazpromu k plynovodu Opal

Německý soud zrušil omezení, které bránilo vyššímu napojení ruského plynárenského gigantu Gazprom na německý plynovod...
Německo Rusko Zemní plyn
Přechodná období po brexitu mohou podle Hammonda trvat až do roku 2022
Přechodná období po brexitu mohou podle Hammonda trvat až do roku 2022
před hodinou

Přechodná období po brexitu mohou podle Hammonda trvat až do roku 2022

Podle britského ministra financí Philipa Hammonda by ve chvíli britského odchodu z EU na konci března 2019 neměly...
Spojené království Evropská unie
Internetovému vyhledávači Baidu stoupl zisk o 83,5 procenta
11:21

Internetovému vyhledávači Baidu stoupl zisk o 83,5 procenta

Čínskému internetovému vyhledávači Baidu vzrostl ve druhém čtvrtletí zisk o 83,5 procenta na 4,41 miliardy jüanů....
Čína Internet Výsledková sezóna
Spotřebitelská důvěra v eurozóně v červenci klesla na -1,7 bodu
11:02

Spotřebitelská důvěra v eurozóně v červenci klesla na -1,7 bodu

Index spotřebitelské důvěry v eurozóně dosáhl v červenci podle finálních údajů -1,7 bodu. Poté, co v červnu dosáhl...
Eurozóna Evropská ekonomika Byznys a podnikání
Automobilka Renault vykázala v pololetí rekordní zisk i příjmy
Automobilka Renault vykázala v pololetí rekordní zisk i příjmy
10:44

Automobilka Renault vykázala v pololetí rekordní zisk i příjmy

Francouzská automobilka Renault vykázala v prvním pololetí rekordní zisk i příjmy. Hospodaření podpořila konsolidace...
Francie Auta Evropské akcie
Ranní analytická poznámka (28. července): Investory zasypala salva…
Ranní analytická poznámka (28. července): Investory zasypala salva…
10:30

Ranní analytická poznámka (28. července): Investory zasypala salva hospodářských čísel, pomyslným čtvrtečním vítězem byl Verizon

Ve čtvrtek bylo na trzích pořádně živo, investory zasypala salva hospodářských čísel. Pomyslné vítězství si připsal...
Výsledková sezóna Daimler Volkswagen
Aerolinky China Eastern koupí deset procent v Air France-KLM
10:19

Aerolinky China Eastern koupí deset procent v Air France-KLM

Letecká společnost China Eastern Airlines koupí 10% podíl v aerolinkách Air France-KLM. Je to vůbec první investice...
Čína Francie Doprava
Asijské akcie uzavřely týden převážně v červených číslech
Asijské akcie uzavřely týden převážně v červených číslech
10:00

Asijské akcie uzavřely týden převážně v červených číslech

Asijské akciové trhy v pátek převážně klesly když se pozornost investorů soustředila na zpevňující dolar a na...
Asijské akcie Shrnutí obchodování v Asii
Švýcarským bankám UBS a Credit Suisse se ve čtvrtletí dařilo
Švýcarským bankám UBS a Credit Suisse se ve čtvrtletí dařilo
09:40

Švýcarským bankám UBS a Credit Suisse se ve čtvrtletí dařilo

Největší švýcarské bance UBS nečekaně vzrostl ve druhém čtvrtletí čistý zisk díky divizi správy majetku bohatých...
Švýcarsko Evropské banky Banky
Francouzská ekonomika ve druhém čtvrtletí vzrostla o 0,5 procenta
Francouzská ekonomika ve druhém čtvrtletí vzrostla o 0,5 procenta
09:00

Francouzská ekonomika ve druhém čtvrtletí vzrostla o 0,5 procenta

Francouzská ekonomika ve druhém čtvrtletí vzrostla ve srovnání s předchozími třemi měsíci o 0,5 procenta, tedy...
Francie HDP Hospodářský růst
Výrobce hraček Mattel prohloubil ve čtvrtletí ztrátu
Výrobce hraček Mattel prohloubil ve čtvrtletí ztrátu
08:00

Výrobce hraček Mattel prohloubil ve čtvrtletí ztrátu

Americký výrobce hraček Mattel prohloubil ve druhém čtvrtletí ztrátu na 56,1 milionu USD z 19,1 milionu USD. Prodej...
Americké akcie Výsledková sezóna
Operátorovi O2 Czech Republic v prvním pololetí stoupl čistý zisk na…
Operátorovi O2 Czech Republic v prvním pololetí stoupl čistý zisk na…
07:10

Operátorovi O2 Czech Republic v prvním pololetí stoupl čistý zisk na 2,6 miliardy Kč

Telekomunikační společnost O2 Czech Republic hospodařila v první polovině letošního roku s čistým ziskem 2,6 miliardy...
O2 Czech Republic (dříve Telefónica C.R.) Telekomunikace Akcie ČR
Amazon má výrazně nižší čtvrtletní zisk, tržby mu ale vzrostly
včera v 22:40

Amazon má výrazně nižší čtvrtletní zisk, tržby mu ale vzrostly

Americké společnosti Amazon.com, která je největším internetovým prodejcem na světě, ve druhém čtvrtletí klesl čistý...
Amazon Výsledková sezóna
Americké akcie se ve čtvrtek na směru neshodly, všechny tři hlavní…
Americké akcie se ve čtvrtek na směru neshodly, všechny tři hlavní…
včera v 22:30

Americké akcie se ve čtvrtek na směru neshodly, všechny tři hlavní indexy během dne přesto přepisovaly historii

Americké akcie zakončily čtvrteční obchodování smíšeně. Index Dow skončil na novém zavíracím maximu, benchmarky S&P...
Americké akcie Shrnutí obchodování v USA