Švédsko bankovní krizi překonalo i díky politické jednotě
|

Švédsko bankovní krizi překonalo i díky politické jednotě

Ekonomická krize, finanční krize, bankovní krize, kreditní krize. V současnosti často skloňovaná kombinace slov a v historii poměrně častá událost. Úspěšné řešení podobných krizí ovšem již tak běžné není. Nejlepším příkladem úspěšného zdolávání problémů finančního sektoru jsou skandinávské země, nejhorším pak Japonsko. Věnujme se těm úspěšným a začněme Švédskem.

Krize Švédsko Evropské banky
Švédsko - ilustrační foto

Stát jako garant

Za začátek samotné finanční krize ve Švédsku lze považovat podzim 1991, kdy se do problémů s likviditou dostaly dva z největších finančních ústavů ve Švédsku. U Första Sparbanken vláda zareagovala garancí na půjčky banky, která se po čase změnila na regulérní půjčku. Nakonec došlo k jejímu spojení s další bankou, Savings Bank of Sweden, společně s dalšími několika spořitelnami.

Dalším problematickým finančním ústavem byla Nordbanken, kterou již před krizí vlastnil ze 71 % stát a která již v roce 1990 převzala problematickou společnost Gamlestaden. Poté, co se dostala i Nordbanken do problémů, stát ještě navýšil svůj podíl a prakticky ji zestátnil, přičemž stávající akcionáři nebyli tímto krokem nijako negativně ovlivněni.

V roce 1992 se octla v problémech další velká banka, čtvrtá největší - Gota Bank. Mateřská společnost Gota AB neměla dostatečnou likviditu a stát se rozhodl garantovat její závazky. Gota AB do měsíce zkrachovala a stát ji převzal.

Téměř čtvrtina bankovního systému tak patřila státu, jenž rozdělil banky na dvě samostatné jednotky – jednu s dobrými aktivy, a druhou, na níž byla převedena špatná aktiva bank. Společnosti s kvalitními aktivy působily nadále pod svými jmény a po čase došlo k jejich spojení do Nordbanken, přičemž stávající akcionáři Gota Bank ostrouhali.

Oddělení špatných aktiv od zdravých částí bank

Správcovské společnosti se špatnými aktivy se jmenovaly Securum (Nordbanken) a Retrieva (Gota Bank). Tyto společnosti byly na rozdíl od svých klasických příbuzných nezávislé jak na vládě, tak na regulatorních bankovních předpisech, a byly poměrně výrazně překapitalizovány vzhledem ke svým předpokládaným výsledkům a krátkému fungování. Nepotřebovaly proto dodatečný kapitál od státu, který se tak pádem nemohl vměšovat do jejich fungování.

Možná i díky tomu (s přispěním následného rychlého růstu v zemi) proběhla likvidace špatných aktiv rychleji a s menšími ztrátami, než se očekávalo (i když se zde objevuje kritika, že větší trpělivost mohla znamenat prodej problematických aktiv za lepší ceny, a tedy i menší celkové ztráty).

Kromě zmiňovaných bank měla problémy se ztrátami také většina ostatních bank ve Švédsku. Již v roce 1992 vláda zavedla několik opatření, včetně neomezených garancí na závazky všech bank, a centrální banka přišla s novými nástroji na poskytnutí dodatečné likvidity. V roce 1993 vznikla agentura na řešení krize, Bankstödsnämnden BSN, která měla zabezpečit podporu bankovnímu systému. Jejíž hlavní devizou byla transparentnost a otevřenost všem bankám bez rozdílu. Kritéria pro získání pomoci byla jasná a striktně daná, a to jak v omezení rizika, tak ve snížení nákladů a zvýšení efektivity.

Švédská lekce práce se státním dluhem
Švédsko čeká těžký rok podobně jako ostatní evropské ekonomiky. Největší…

Ztráty bank se do roku 1993 vyšplhaly na 200 miliard švédských korun, náklady státu na záchranu se přehouply přes 60 miliard. 98 % podpory bylo použito na záchranu Nordbanken a Gota Bank, protože banky často požádaly o nějakou formu podpory nebo garance, ale v praxi je nakonec nevyužily.

Nízké náklady a politická jednotnost

O tom, že řešení švédské finanční krize bylo úspěšné, svědčí i fakt, že náklady na její zvládnutí a rekapitalizaci bank tvořily poměrně malé procento HDP země; patřily k nejnižším v rámci všech zemí, které si prošly finanční krizí za posledních 30 let.

Řešení krize dostává zajímavý rozměr i díky tomu, že politické špičky na jedné i druhé straně spektra tahaly v krizi za jeden provaz, alespoň navenek. I to je považováno ze jeden z důvodů, proč byla krize vyřešena poměrně rychle a proč recese ekonomiky trvala relativně krátce.

Jak řekl Leif Pagrotzky, tehdejší zástupce opozice, "jediná věc, která udržovala jakýs-takýs klid, byla naděje, že to systém všechno ustojí. Na veřejnosti jsme drželi při sobě na sto procent, ale v zákulisí jsme bojovali". Myslím si, že by si právě toto měli vzít politici na obou stranách Atlantiku, kteří dnes mají v řešeních krizí rozhodující roli, vzít k srdci.

Kompletní článek najdete na serveru Investujeme.cz

Bezpečný přístav nejen pro letní měsíce aneb příjemný vánek fouká ze…
V současnosti dávám strašně nerad jakákoli velká doporučení. Každému, kdo hledá…