Na trhu práce nerozhodují vysokoškolské tituly, tak proč ten humbuk kolem státních maturit?!
|

Na trhu práce nerozhodují vysokoškolské tituly, tak proč ten humbuk kolem státních maturit?!

Dost dobře nerozumím smyslu státních maturit, jejichž novou podobu nedávno představil ministr školství Petr Fiala. Vždyť ani vysokoškolské tituly nejsou měřítkem. Titul Ing. z jedné relativně kvalitní české vysoké školy je - co se týče požadavků, které je potřeba splnit pro jeho získání - zcela nesouměřitelný s titulem Ing. z jiné, poměrně snadné tuzemské univerzity (a to se vůbec nemusí jednat o turbostudium).

Česká republika Zaměstnání Vzdělání
Vysokoškoláci - ilustrační foto

Ten titul je navíc nesouměřitelný nejen prostorově, "intratemporálně", ale též časově, "intertemporálně".

Není Ing. jako Ing.

Za časů, kdy studoval můj děd, byl vstupenkou do společnosti vzdělanců. O "pánech inženýrech" se téměř automaticky - a právem - předpokládalo, že umějí propočítat třeba stavbu mostu. O kolika inženýrech bychom si to samé dovolili tvrdit dnes, kdy si titul dává před jméno kdekdo, včetně absolventů vyloženě "soft" oborů typu marketingu?

Skutečným měřítkem kvalit zaměstnance tudíž nikdy nemůže být vysokoškolský titul sám o sobě (a to platí dnes ještě více než před lety), a už vůbec ne složená státní maturitní zkouška. Měřítkem je naopak autentická schopnost flexibilně se uplatnit na trhu práce.

Jenže ten samý stát, který dnes tak plýtvá vysokoškolskými tituly, čímž mate zaměstnavatele, jim znesnadňuje situaci tím, že stanovuje poměrně striktní podmínky, za nichž může být zaměstnanec propuštěn. Situace je tedy taková, že zaměstnavatelé jsou - žádný div - stále skeptičtější stran důvěryhodnosti signálu, jejž má vysílat vysokoškolský titul, a navíc jsou stále méně ochotní s absolventy "experimentovat" - opět, žádný div, vždyť kdo by toužil být rukojmím "inženýra", jehož autentické schopnosti jsou u bodu mrazu.

Rozvolnění trhu práce je zkrátka mnohem zaručenějším prostředkem k růstu a zbohatnutí celé společnosti než jakákoli státní (a nákladná!) certifikace vzdělání.

10 věcí, kterým byste se měli při pracovním pohovoru raději vyhnout
Snem každého personalisty je kandidát, který přijde včas, má požadované vzdělání i praxi, je vhodně oblečený a přesně ví, proč by chtěl pracovat právě v jeho firmě. Většina kandidátů se tomuto ideálu alespoň částečně přibližuje. Přesto se občas k pohovoru dostaví "expert", který svým dotazem či chováním nemile překvapí i zkušeného pracovníka lidských zdrojů. Následující seznam přináší deset rad, jak se takovému nepříjemnému překvapení vyhnout.