Dva mýty o nízkých sazbách
|

Dva mýty o nízkých sazbách

S nízkými úrokovými sazbami jsou spojeny dva často opakované mýty. Prvním je tvrzení, že Fed (centrální banky obecně) manipuluje s úroky a drží je uměle nízko. Podle druhého mýtu Fed vlastně trestá lidi, kteří si chtějí spořit. Tato tvrzení mohou ovlivňovat rozhodování investorů a jejich preference.

Úrokové sazby Centrální banky Fed Státní dluhopisy Ponaučení pro investory

Drží centrální banky úroky uměle nízko?

Centrální banky mohou hýbat se základními úrokovými sazbami, od nichž se odvíjejí také některé sazby u investičních nástrojů s pevným výnosem. Je ale potřeba si uvědomit, že manipulace se sazbami není primárním cílem centrálních bankéřů. Hlavním důvodem, proč Fed, ECB nebo ČNB ovlivňují sazby (případně přistupují k méně obvyklým nástrojům), je reakce na vývoj ekonomiky.

Když je na tom ekonomika špatně a inflace je nízká (případně hrozí deflace), centrální banka sníží sazby. Když se ekonomice daří a inflace roste, centrální banka sazby zvyšuje. Manipulace se sazbami není samoúčelná, sazby jsou spíše průvodním indikátorem, ne indikátorem předstihovým.

Základní sazba Fedu a inflace v USA

Na pohyb sazeb centrální banky reagují také ostatní investiční nástroje. Společně se základní úrokovou sazbou klesají výnosy státních dluhopisů, které jsou v posledních letech rekordně nízké. Investoři hledají nějakou bezpečnou investici, a vzhledem k tomu, že inflace je na nízké úrovni, nemají potřebu vyhledávat nástroje s vysokým výnosem. Negativní úroky jsou (či spíše byly) extrém, ale výnosy jsou vždy dané kombinací nabídky a poptávky. To platí i pro ostatní typy dluhopisů. Lze tedy říci, že centrální banky nepřímo ovlivňují ceny a výnosy investičních nástrojů, ale tvrdit, že mají na všechny trhy přímý vliv, je nesmysl.

Cullen Roche, zakladatel Orcam Asset Management, se na celou problematiku zaměřil podrobněji. "Fed jako monopolní dodavatel likvidity a rezerv na trhu, kde jsou banky povinné držet určitou úroveň rezerv, vlastně určuje cenu svých závazků. Ale nemůže manipulovat s cenou svých závazků, protože manipulace znamená, že s cenou závazků by musel manipulovat trh. Jenže v tomto případě žádný trh neexistuje. Fed poskytuje rezervy a určuje cenu těchto rezerv ovlivňováním množství a ceny těchto rezerv," míní Roche. Může to znít složitě, ale Fed se podle něj zkrátka snaží, aby banky držely rezervy, a tím vlastně sám zvyšuje úroky u těchto rezerv. Takže je to vlastně naopak, než si jeho kritici myslí. Nesnaží se sazby snižovat, ale spíše zvyšovat.

Na druhou stranu je přirozené, že Fed manipuluje trh, protože to je vlastně jeho cíl. Centrální banka vznikla za tím účelem, aby regulovala mezibankovní trh. Vzhledem k vleklým problémům na bankovním trhu na konci 19. a začátku 20. století to byl krok možná nevyhnutelný. Banky jako entity, které se snaží vytvářet zisk, nebyly schopny trh udržovat v rovnováze, a tak vznikla centrální banka, která na trh dohlíží (zda se jí to dlouhodobě daří, je jiná věc).

Roche navrch přidává několik tvrzení na adresu působení Fedu na trh a snaží se je vyvracet.

Kvantitativní uvolňování manipuluje a snižuje dlouhodobé sazby. Není to tak docela pravda, protože kdyby fungovalo, jak má, vedlo by k rychlému růstu ekonomiky, tedy také inflace, načež by sazby rostly. To byl původní cíl kvantitativního uvolňování.

Údaje o inflaci jsou špatné. Nejsou sice dokonalé, ale úplně lživé být nemohou. Kdyby byla inflace skutečně výše, musely by být vyšší i výnosy z dluhopisů. Ty jsou přitom z historického hlediska nadále nízké.

Trestají centrální banky střadatele nízkými sazbami?

Druhým mýtem, který provází nízké sazby, je tvrzení, že centrální banky nízkými úroky trestají lidi, kteří chtějí spořit. Podle Rocheho však výnosy konzervativních portfolií za deset let dokazují něco jiného. Portfolio se stejným podílem akcií, dluhopisů a hotovosti vyneslo 4,8 % ročně, 80 % hotovosti a 20 % akcií vyneslo 2,57 % ročně a zisk čistě dluhopisového portfolia byl 4,11 % ročně. Nelze říci, že by střadatelé nějak výrazně strádali.

Na druhou stranu je pravda, že kdo drží dlouhodobě peníze jen v hotovosti, nedosáhne reálných výnosů. Při nízké inflaci mu peníze v bance nic nevydělají, při vyšších úrocích mu zase výnos spolkne inflace. Je tedy jedno, na jaké úrovni drží centrální banky své úroky.

Kdybychom za typického střadatele považovali člověka, který chce dosahovat alespoň nějakého bezrizikového výnosu, byl by to investor do státních dluhopisů, které podmínku bezrizikového výnosu víceméně plní. Problém je ale podle Rocheho v tom, že ti, kdo si stěžují na nízké úroky, jsou většinou protivládně orientovaní jedinci, kteří by od vládních dluhopisů chtěli vyšší výnosy, než je zdrávo. Tím vlastně lobbují za větší deficity a státní dluhy, které obecně nejsou žádná velká hitparáda.

Zdroj: Pragmatic Capitalism