KONTEXT: Lesk a bída sdílení aneb Uber a spol. über alles

Sdílím, tedy jsem. To platí ve stále větší míře pro podstatnou část světa. 72 % Američanů alespoň jednou využilo platforem opírajících se o principy sdílené ekonomiky, globálně jsou pak dva ze tří spotřebitelů ochotni sdílet, případně využít sdílení. Na jednu stranu je tedy možné najít výjimky, v jejichž případě není něco podobného v kurzu – to platí třeba o Japonsku, kde 80 % dotázaných nezná Uber ani Airbnb –, na stranu druhou platí, že se sdílení šíří v mohutných vlnách.

Popularitu sdílení přitom již dávno nepohání jen technologiemi odkojená generace Y, jakkoli nadále patří mezi její největší fanoušky. 30 % spotřebitelů těchto služeb patří ke generaci X (35-54 let) a 22 % k baby boomers, kteří jsou ještě o jednu věkovou kategorii výše. Stejně tak nejdou o služby (výhradně) pro městské hipstery, 39 % sdílení v USA například probíhá ve venkovských oblastech, 30 % na předměstích a 31 % přímo ve městech.

Nejen rozsahem, ale i rychlostí penetrace přitom sdílení předstihlo mnohé stále žhavé trendy. Uber a Lyft v roce 2016, necelých deset let poté, co se objevily, hlásily zábor 5,1 % relevantního amerického trhu. E-commerce se chlubí 9% podílem na maloobchodních tržbách více než dvacet let poté, co byla jako koncept představena. I z toho vycházejí odhady, podle kterých by sdílená ekonomika měla mezi roky 2015 a 2025 nabobtnat o více než 2 200 % na 335 miliard dolarů.

Explozivnímu růstu odpovídá i ocenění velké trojky v oblasti sdílení. Uber trh cení na 68 miliard, crowdfundingovou Ant Financial na 60 miliard a Didi, čínského rivala Uberu, na 50 miliard dolarů. O tom, nakolik to odpovídá realitě, respektive zda a kdy se ocenění firem přetaví v reálnou kapitalizaci, do značné míry rozhodnou regulátoři.

Podrobnosti jsem v rámci projektu Alter Eko probíral s Pavlou Žížalovou ze společnosti PricewaterhouseCoopers. Nabízím výběr toho nejzajímavějšího.

Podle často citované analýzy PwC sdílená ekonomika globálně nabobtná mezi roky 2015 a 2025 z 15 miliard na 335 miliard dolarů. Jak výrazně to pocítíme v Evropě?

V Evropě by měl být ten růst obdobný, i když z trochu nižší základny než v USA. Pro Evropu jako takovou odhadujeme, že sektor sdílené ekonomiky naroste ze současných zhruba 4 miliard tržeb na zhruba 83 miliard eur v roce 2025. To znamená, že sdílená ekonomika poroste v průměru o 35 % ročně, tedy znatelně více než další segmenty ekonomiky. Tyto odhady se týkají hlavních oblastí sdílené ekonomiky – sdíleného financování, on-demand služeb, ubytování a dopravy. Právě doprava přitom je (a podle nás zůstane) hlavním tahounem sdílené ekonomiky. Druhé místo, dnes patřící ubytování (nejčastěji je zmiňována Airbnb), připadne službám pro domácnosti či jednotlivce.

Dostupná data ukazují, že zájem o sdílení mají v podstatě všechny demografické skupiny, je patrný ve většině zemí světa a naleptává zažité pořádky ve stále větším množství tradiční sektorů. Lze předpokládat, že tento trend bude pokračovat?

Určitě. Sdílená ekonomika bude pronikat do stále dalších oborů, ať jsou to maloobchod, zdravotnictví nebo třeba právní služby. Stále častěji budou spotřebiteli a uživateli také starší lidé a senioři (zatímco na začátku stáli za rozvojem sdílené ekonomiky mladí lidé a mileniáni). Evropa i Česko byly zatím trochu opatrnější než některé jiné regiony, zmíněný trend nicméně pocítíme určitě i u nás.

Jednou z oblastí, kde i v důsledku sdílení dochází k disrupci, je automobilový sektor. Na něm je Česko značně závislé. Je tak pro nás současné dění spíše hrozbou, nebo příležitostí?

Já to vnímám jako příležitost, mimo jiné z pohledu životního prostředí. Pokud budeme auta více sdílet, budeme je využívat efektivněji, a tím využívat efektivněji zdroje, které jsou omezené. Pokud navíc můžete své auto využívat k přivýdělku, můžete změnit to, jak uvažujete o jeho koupi. Dokážete totiž odhadnout, kolik se vám z kupní ceny díky sdílení vrátí, a budete si tedy moci dovolit luxusnější, modernější auto.

Na druhou stranu ale existují i hrozby, a ty mohou být systémové.

Ano, každá změna je určitým způsobem i hrozba. Hrozba například pro ty, kteří ji nedokáží využít, adaptovat se. O probíhající změně nicméně víme a můžeme se na ni připravit, a to ať už jako firma, nebo ekonomika jako celek. Jen to chce uvažovat strategicky, do budoucna, vidět trochu za horizont bezprostředního dění.

O tom, zda se podaří vytěžit příležitosti a omezit výzvy, které se sdílenou ekonomikou přicházejí, rozhodne schopnost jednotlivých zemí tento segment legislativně ošetřit. Česku se to zatím příliš nedaří, jak potvrdily i říjnové protesty proti Uberu. Souhlasíte?

Bohužel ano. Vidím zde hlavně neschopnost uvažovat dále než v horizontu příštích voleb (které jsou, bohužel, nyní prakticky každý rok). Dále vidím riziko v tom, že se snažíme regulovat konkrétní, současné problémy. Sdílená ekonomika – ale nejen ta – se přitom rychle mění. V Česku se tak nyní hodně diskutovaly platformy Uber a Airbnb, sdílená ekonomika je ale mnohem širší a obdobných platforem bude přibývat.

_{Komplexní pohled na výzvy a příležitosti sdílené ekonomiky nabídli Pavla Žížalová a další experti na konferenci Sdílená ekonomika: Realita a budoucnost na Vysoké škole ekonomické. Investiční web byl mediálním partnerem akce.}