Vzpomeňme si na "permanentní portfolio", které na sklonku 70. let doporučoval svým klientům Harry Browne, pozdější kandidát na amerického prezidenta. V roce 2006 zemřel, ovšem portfolio, které by přežilo všechny turbulence na trhu, stále vrtá hlavou všem investorům, kteří mají rádi jistotu.

V roce 1987 Browne představil koncept portfolia, které by bylo neměnné, pouze by se na roční bázi rebilancovalo. A v posledních letech a měsících, kvůli výrazným výkyvům trhů, se o tento koncept začali investoři znovu zajímat. Slabší povahy již totiž propadají beznaději, že je trh proti investorům doslova zaujatý.

Tajemství trvalého portfolia

Brownovou hlavní myšlenkou bylo vybrat takové typy aktiv, které vzájemně jen minimálně korelují. Pokud tedy bude jedna třída klesat, druhá se minimálně udrží na svém, pokud přímo neporoste. Výsledkem mělo být stabilní portfolio, které vytváří zisky, byť nijak závratné, při minimální volatilitě.

Browne doporučoval vyrovnanou expozici v akciích, dlouhodobých vládních dluhopisech, zlatě a pokladničních poukázkách. V roce 1987 vypočetl, že od roku 1970 takové portfolio v průměru vynášelo 12 procent, tedy více než strategie "kup a drž" v jakékoli oddělené třídě aktiv kromě samotného zlata. Je to neuvěřitelné, když uvážíme, že takové portfolio nevyžadovalo prakticky žádnou pozornost ze strany svého majitele nebo správce.

Na trhu dnes existuje fond, který využívá z velké části Brownův koncept. Permanent Portfolio Fund v současnosti drží 25 procent ve zlatě a stříbře, 35 procent v amerických vládních dluhopisech, 15 procent v agresivních růstových akciích, 15 procent v realitách a 10 procent v aktivech upisovaných ve švýcarských francích.

Tento fond do 30. dubna 2010 za posledních 15 let dosáhl průměrného výnosu 8,2 procenta. Tento výkon v uvedeném období překonal jak zlato, tak akcie a dluhopisy.

Jak podotýká Mark Hulbert, Permanent Portfolio Fund v uplynulých 15 letech překonal 74 procent všech investičních strategií, které sleduje v rámci své práce zmíněné v úvodu. Výkonnost tohoto fondu tedy dokazuje, že není nutné dát na krátkodobé výkyvy trhu a snažit se při nákupech trefit do lokálních minim.