Grafy k pláči

Všude a všem cla

Jednoznačně nejdůležitější ekonomický faktor uplynulého roku. Nejdříve to vypadalo jako rozmar malého dítěte, potom jako špatný vtip, ale v dubnu se z toho stala noční můra.

Málokdo asi věřil, že zavedení amerických cel "na všechny a na všechno" se může stát realitou, ale slovy klasika "fázi očekávání vystřídala fáze zklamání". A tak opatření, která neprospívají nikomu a ničemu, vešla v platnost.

Na rozvrácení zaběhnutých pořádků si ale trhy zvykly poměrně rychle, jako ostatně na všechno. Peníze si cestu najdou. A řada tarifů nakonec nebyla tak vysokých, jak se původně zamýšlelo, to je také potřeba připomenout.

Pro přeregulovanou Evropu z toho plyne, že se nelze neustále na někoho spoléhat. Důležitější je umět se o sebe postarat a mít něco, co nikdo jiný nemá. Že by správnou cestou mohla být vzdělanost, vývoj technologií nebo třeba zdravé veřejné finance?

Bitcoin: Za ty nervy to letos nestálo

Jak už to tak u kryptoměn bývá, nikdo vlastně většinou neví, proč jejich cena roste nebo klesá, respektive jaké jsou důvody ke změně poptávky a nabídky.

Tu a tam se objeví zprávy, že se o bitcoin zajímají centrální banky nebo někdo ze známých investorů, případně ho dokonce nějaký stát přijme za oficiální platidlo. Samostatnou kapitolou jsou pak dva roky fungující ETF na spotovou cenu bitcoinu.

Poptávku bychom tedy měli, ale co to kolísání a propad ceny z rekordu? Můžeme se jen dohadovat. Byly to vyšší sazby centrálních bank, které nalákaly investory na tuto jistotu, nebo snad evropské nařízení MiCA z konce roku 2024, které letos na jaře dopadlo plnou silou na trh, když kryptospolečnostem nařídilo mimo jiné povinnost mít licenci? Nebo jen na podzim někteří (a třeba velcí) investoři chtěli vybrat zisky?

Roli hrají i různá varování o přehřátí AI sektoru, kvůli kterým investoři začali hledat bezpečné přístavy. Tím bitcoin rozhodně není, což ukázal jeho letošní prohraný souboj se zlatem a dalšími kovy. Jednu jistotu ale s kryptoměnami máme, a to je to, že nepochybně překvapí i napřesrok.

Politika a Tesla nejdou dohromady

Akcionáří Tesly byli smutní hlavně v březnu. Podíl automobilky na klíčových trzích klesal. V Evropě sice prodej elektromobilů rostl, ale Tesla z toho nic neměla, v Číně ji drtila domácí konkurence v čele s BYD a doma, konkrétně v Kalifornii, na ni lidé zanevřeli kvůli zapojení Elona Muska do Trumpovy administrativy.

Rozvoj automobilky tehdy vyměnil za Úřad pro efektivitu státní správy (DOGE), který se snažil omezit výdaje na úřednický aparát v USA. Původní ambiciózní cíl uspořit dva biliony dolarů ale zůstal jen na papíře. Ořezal sice rozpočty federálních agentur nebo je rovnou uzavřel, ukončil tisíce smluv a grantů, propustil na dvě stě tisíc federálních zaměstnanců, pak ale mnohé z nich pracně nabíral zpátky. V květnu Musk úřad, který později zanikl, opustil a prezident s ním tak trochu přestal kamarádit. Pravda, kdo to všechno vydržel nebo do akcií Tesly "nastoupil" až koncem jara a později, vyvezl se o vysoké desítky procent výše.

Novo Nordisk hubne

Populace tloustne, alespoň ta ve vyspělých zemích. To už samo o sobě je k pláči. A lidé namísto toho, aby se zamysleli nad tím, co jedí a jestli se dost hýbou, raději do sebe hrnou stále více průmyslově zpracovaných potravin. A pak? No přece hurá pro pilulku nebo injekci na hubnutí. Jistě, jsou i tací, co za to nemohou.

Kola tohoto obrovského byznysu se roztáčejí. Některé firmy na tom vydělávají více, jiné jim zatím jen dýchají na záda. Třeba dánská Novo Nordisk. Přestože její léky prokazatelně dokážou snižovat váhu, společnost ne a ne se prosadit na klíčovém trhu v USA. Preparáty americké Eli Lilly zkrátka zabírají lépe.

V říjnu navíc americký prezident Donald Trump oznámil svůj záměr přinutit výrobce léků na hubnutí zlevnit, aby byly přípravky dostupné pro více lidí. Stalo se a dotklo se to všech. A k tomu ještě pro přespolní dovozní cla. Nelehká situace, jen co je pravda.

Na ropu se nespoléhejte

Je jí moc a nikdo ji nechce. A ten, kdo ji nutně potřebuje, je teď ve výhodě. Sankce kvůli válce na Ukrajině navíc přinutily Rusko prodávat pod cenou těm, kterým je ten konflikt tak trochu jedno, protože jsou daleko, nebo jim dokonce vyhovuje, protože není pro politickou konkurenci nic lepšího, než když je evropský oponent oslabený. Ale zase ne moc, jeho peníze přece chceme.

A tak se stínové flotily s ruskou ropou toulají po mořích, tu a tam nějaká loď vyletí do povětří a cena nákladu dále klesá. Rozum v takové situaci velí omezit nabídku, aby se ceny držely na úrovni, na které se vyplatí těžit. Realita je ale zatím jiná. OPEC+ už sice nebude těžbu zvyšovat, ale Rusko nějaké peníze na válčení potřebuje a v USA (nejen) pro ropu stále platí "drill, baby, drill".