Díky Putinově válečné ekonomice navyšují evropské banky v Rusku zisky
Dny Raiffeisenbank v Rusku jsou zřejmě sečteny, vláda USA nyní bance hrozí, že ji odpojí od dolaru, pokud z Ruska neodejde. Přitom na hrubém zisku celé rakouské nadnárodní skupiny Raiffeisen Bank International se ruský trh podílí z více než 50 %. Hrozba USA ale zřejmě banku přiměje prodat ruský majetek, čítající v přepočtu zhruba 120 miliard korun, za symbolický jeden rubl. Už nyní pro ni záležitost představuje značné reputační riziko.
V Rusku jsou činné i některé další evropské banky. Dobře tam vydělávají na vysokých úrokových sazbách, které musela ruská centrální banka nastavit hned po Putinově invazi na Ukrajinu a prvních sankcích, aby zabránila kolapsu ruské ekonomiky. Tudíž třeba zmíněná Raiffeisenbank v RUsku od invaze více než ztrojnásobila hrubý zisk. Dokonce od invaze navýšila počet svých zaměstnanců v Rusku o sedm procent. Citelně vyšší zisky má v Rusku dnes - v porovnání s dobou před invazí - také třeba italská bankovní skupina UniCredit.
Vedle vysokých úrokových sazeb je zdrojem markantního nárůstu ziskovosti evropských bank v Rusku tamní válečná ekonomika, jež se rozjela takovým způsobem, že to dělá vrásky na čele samotným vrcholným ruským představitelům, jak uvádí ve svém aktuálním vydání magazín Businessweek. Doplňme proto, že lidé, a i mnozí v Česku, kteří neustále zpochybňují výkon ruské ekonomiky jako vylhaný a neudržitelný, prokazují Rusku tu nejlepší službu. Protože nejrychlejší cesta k prohře je podcenění soupeře.
Rusům, kteří se vyhnuli odvodu, se ovšem v současnosti finančně nebývale daří, což jen upevňuje jejich podporu Putinovu režimu. Ruská ekonomika se ale přehřívá a "nejsou lidi". Domácnosti uskutečňují celkem vydatnou spotřebu, zatímco jsou přitom schopny ještě navyšovat úspory. Mají peníze na oboje. Šéfka ruské centrální banky Elvíra Nabiullinová proto poznamenává, že jde o mimořádnou situaci.
Výrobu klíčových zbraní navýšilo Rusko několikanásobně, přičemž tento mocný impulz se přelévá do dalších částí ekonomiky. Sankce na ruský vývoz jsou nevynutitelné, jak konstatují samotné západní organizace, například ty mající v gesci pojištění tankerů, jež měly představovat klíčový nástroj v zastropování cen ruské námořně vyvážené ropy. Toto zastropování se právě nedaří vynucovat, neboť ve službách Ruska operuje rozsáhlá stínová flotila tankerů. Její neoficiální status umožňuje obcházení sankcí.
Putinův režim i proto v tomto roce pořádně kasírovat na prodeji ropy a plynu, a to právě navzdory západním sankcím, jak uzavírá nová analýza agentury Bloomberg. Ruský rozpočet letos podle ní může počítat s meziročně o zhruba 20 procent vyššími příjmy z ropy a plynu, v přepočtu se jedná o přibližně 2,9 bilionu korun. Zmíněných zhruba dvacet procent tedy odpovídá přibližně 500 miliardám korun.
Přes určité potíže s přesměrováním plynu z Evropy do Asie ovšem tedy ruská válečná ekonomika jede na plné obrátky, z čehož těží i ruský spotřebitel a zmíněné evropské banky v Rusku setrvávající. Ruský dluh se přitom má až minimálně do roku 2029 udržet velice nízko, pod úrovní 25 procent HDP, jak plyne z nové prognózy MMF. Bude tak i za pět let bezmála pětkrát nižší než třeba dluh Francie.
Pokud tudíž chce Západ ve střetu s Ruskem uspět, musí sundat růžové brýle vyhlížející brzké ruské hospodářské zhroucení. Musí si přiznat třeba to, že sankce sice možná částečně zabraly na Gazprom, ale na Rusko jako celek zatím příliš ne.
Čím dříve Západ růžové brýle sundá, tím dříve bude sám schopný přejít na ekonomický režim více odpovídající válečným potřebám. V něm už Rusko je. A právě válečná ekonomika je, jak vidíme, Rusku mocným růstovým impulzem.
