Uhlíková neutralita rezidenčních budov: Nejsilnější ekonomiky EU bude stát asi 3 biliony eur, podpoří ale také růst HDP

Sektor rezidenčních nemovitostí je významným, ale často podceňovaným zdrojem emisí skleníkových plynů v Evropě. Přitom dekarbonizace bydlení je klíčová pro dosažení uhlíkové neutrality v roce 2050. V hlavních evropských ekonomikách (Německo, Francie, Itálie, Španělsko a Nizozemsko) tvoří přímé emise z domácností 7–14 % celkových emisí dané země, což je srovnatelné s emisemi z průmyslu. Pokud se započítají i nepřímé emise, může se tento podíl zdvojnásobit.

V Německu jsou obytné budovy zodpovědné za 14 % celkových emisí, což je srovnatelné s průmyslovým sektorem. Itálie a Francie následují těsně za Německem, emise z obytných budov tam tvoří 13 %, respektive 12 % celkových emisí. I v zemích jako Nizozemsko (11 %) a Španělsko (7 %), kde je elektřina čistší nebo poptávka po vytápění nižší, představují domácnosti stále významnou část emisí.

Údaje odrážejí pouze přímé emise, tedy ty spojené s vytápěním prostor a ohřevem vody, chlazením, větráním, osvětlením a používáním domácích spotřebičů. Pokud se zohlední i nepřímé emise, uhlíková stopa sektoru rezidenčních nemovitostí se podstatně zvýší. Mezi nepřímé emise patří ty z předvýrobních a následných činností, jako jsou výroba stavebních materiálů, stavební procesy, údržba a produkce odpadu. Podle zprávy OECD z roku 2023 se podíl rezidenčních nemovitostí na celkových emisích v zemích OECD zvyšuje z 11 % na 23 %, pokud se započtou dohromady přímé i nepřímé emise.

Dosažení cílů nulových emisí do roku 2050 v sektoru nemovitostí bude podle analýzy Allianz Trade vyžadovat značné investice. Pro 4 největší ekonomiky EU (Německo, Francie, Itálie a Španělsko) to bude znamenat výdaje okolo 3 bilionů eur (kolem 120 miliard za rok) do kumulativních renovací souvisejících s energií.

Požadavky na investice se v jednotlivých zemích značně liší v závislosti na rozdílech v podnebí, stáří budov a stávající úrovni energetické účinnosti. Německo, které má nejvyšší poptávku, potřebuje 1 382 miliard eur pouze pro rezidenční sektor a dalších 103 miliard pro komerční nemovitosti. Francie následuje s odhadovanou investiční potřebou 936 miliard eur do roku 2050. Naproti tomu Itálie a Španělsko, které mají menší stavební fond a příznivější profil spotřeby energie, mají dohromady nižší investiční požadavky v objemu zhruba 604 miliard eur.

Investice potřebné na přechod nemovitostí na nulové emise by podle analýzy mohly mít příznivý dopad na růst HDP dotčených států. V rámci přechodu na nemovitosti s nulovými emisemi by HDP mohl vzrůst o 120,7 miliardy eur v Německu, 39,4 miliardy eur v Itálii, 26,3 miliardy eur v Nizozemsku, 25,8 miliardy eur ve Francii a 12,3 miliardy eur ve Španělsku.

Zatímco v prvních letech (2030–2040) dojde pouze k mírnému nárůstu hrubé přidané hodnoty v odvětví nemovitostí, který bude o 5 % vyšší než v pravděpodobném scénáři, od roku 2040 se situace výrazně změní, protože poklesnou provozní náklady, vzroste poptávka a zlepší se energetická účinnost. Mezi lety 2041 a 2050 by hrubá přidaná hodnota v odvětví nemovitostí měla překročit základní scénář o 20–30 %, zejména ve Španělsku a Nizozemsku. Celkově by toto odvětví mohlo do roku 2050 vytvořit téměř 1 bilion eur dodatečné hodnoty pouze v Německu.

Přechod také působí jako motor zaměstnanosti, přičemž zaměstnanost v odvětví nemovitostí roste v rámci scénáře nulových emisí o 9 % ročně, což znamená více než 345 tisíc nových pracovních míst v pěti největších evropských ekonomikách (106 600 v odvětví nemovitostí v Německu, 98 300 ve Francii, 70 800 ve Španělsku, 52 400 v Itálii a 16 800 v Nizozemsku). Celkově by přechod k nemovitostem s nulovými emisemi mohl snížit nezaměstnanost v průměru o 0,2 procentního bodu.

Zdroj: Allianz Trade